Dalším dvěma udělal čáru přes rozpočet tropický liják. I navzdory tomu byly odjety skvělé závody.
Fanoušci dostali naservírován jeden fantastický suchý závod, jeden fantastický mokrý závod a jeden závod prokládaný procesními pravidly, který, ačkoliv byl vyhlášen jako mokrý, probíhal podobně jako ty suché. Více než 77 tisícům fanoušků bylo předloženo pikantní menu, které obsahovalo nejen fantastické ovace pro místní borce, ale i zmatek nad výkladem pravidel a nové neokoukané tváře na stupních vítězů. Tam, kde se povětšinou v neděli hraje třikrát španělská hymna, byla tentokrát slyšet pouze jednou. Pódia byla tentokrát o mnoho lépe národnostně vyvážená. A ke všemu navrch - dvakrát červené vlajky. Závody Moto2 a MotoGP, i přestože byly vyhlášeny jako mokré, nakonec ukončila rozhodnutí Ředitelství závodu, neboť už byla ve hře bezpečnost.
Po šoku, který svým rozhodnutím opustit tým způsobil Maverick Viñales, byla pro Sandra Corteseho cesta k zisku mistrovského titulu už teď, na okruhu v Sepangu, jednodušší. Jediným úkolem bylo sledovat Luise Saloma a neskončit za ním. Salom vše ještě zjednodušil, když se o týden dříve pokusil neuváženě podjet Jonase Folgera. Byl viníkem následné nehody a do Sepangu si tak odvezl penalizaci mínus pět míst na startu. Sandro tedy startoval z první řady, Luis z místa desátého. Pro Sandra mohla být cesta pro titul jako plavba do domovského přístavu na poklidném moři.
Jenže zrovna tohle není cesta, kterou si jezdci chtějí přijet pro titul. Chcete-li vyhrát šampionát ve velkém stylu, měli byste vyhrát závod, který vám titul přinese. A přesně tohle měl Sandro v hlavě. Po většinu závodu jel klidně, konzervativně, nechávaje Jonase Folgera ochutnávat radost a domácí fanoušky bouřlivě aplaudovat při každém průjezdu domácího jezdce. Malajsijský jezdec Zulfahmi Khairuddin úžasně bojoval o vítězství v domácí velké ceně. Mohl být prvním jezdcem z Malajsie nejen na pódiu, ale rovnou na stupni nejvyšším. První Malajsijec v historii. Jenže Sandro se neudržel. V předposlední zatáčce podjel Khairuddina, který se mu to pak snažil vrátit v zatáčce poslední. Nevyšlo to a Sandro Cortese projel cílem způsobem hodným mistra. Promyšlené konzervativní vítězství. Když Němec potřeboval zariskovat, riskoval, když potřeboval být klidný, zachoval klid. Odjel brilantní závod a fantastický šampionát. Zulfahmi se do historie zapsal. Stal se prvním malajsijským jezdcem, který vystoupil na pódium. Jonas Folger dojel třetí.
Na stupních vítězů třídy Moto3 měli všímaví pozorovatelé možnost vidět něco zajímavého – poprvé nebyl v této sezóně ani jeden z oceněných španělské národnosti. Ve skutečnosti se tak v nejnižší třídě stalo poprvé od roku 2008. Přesně čtyři roky a dva dny, na stejném místě, zvítězil v závodě stopětadvacítek maďarský jezdec Gábor Talmásci a na pódium jej doprovodili na druhém místě Brit Bradley Smith a Ital Simone Corsi na stupínku třetím. Úspěch Španělska je v motocyklovém závodění Grand Prix zasloužený. Ale je potěšující vidět i zdravý vývoj týkající se účasti co nejširší škály národností.
Totéž platí i o stupních vítězů ve třídě Moto2, byť tady se nemusíme vracet tak daleko do minulosti, abychom našli pódium bez Španěla. Stačí si vzpomenout na předchozí promáčenou trať, mokrý závod v Le Mans. Ale zatímco jména vítězů nebyla v Le Mans žádným velkým překvapením - Tom Luthi, Scott Redding a Claudio Corti - tváře z pódia v Sepangu byly známé mnohem méně. Alex De Angelis už několik závodů vyhrál, ale na jeho vítězství už lehce usedá prach. Anthony West a Gino Rea spíš než o vítězství letos bojovali se svými stroji. Donedávna, než tým přešel na Speed Up, bojoval West s podvozkem Moriwaki stejně jako Rea. U Gresiniho už podvozek také vyměnili, v tomto případě za Suter.
Rea i West jsou osvědčení závodníci, jejichž jména mají punc vítězství. West, proslulý mistr na vodě. Jeho výkon v supersportech, v průtrží zalitém Silverstone, zůstává jedním z nejpůsobivějších vítězství v mokrém závodě vůbec. Déšť v Sepangu smyl rozdíly v technice, už nezáleželo tolik na precizním setupu a West opět zářil. Rea byl také impozantní. Pouze smůla zapracovala na tom, že nezískal první místo. V 16. kole, v poslední zatáčce, se Gino ujal vedení a do kola sedmnáctého najel jako první. Dvě třetiny kola za sebou vedl celé závodnické pole, ale červená vlajka přišla příliš brzy. Všichni ještě nenajeli do stejného kola. Pravidla jsou neúprosná. Je-li závod ukončen červenou vlajkou, je započítáván výsledek a pořadí z kola, v kterém se nacházejí jezdci, kteří ještě nenajeli do stejného kola jako čelo závodu. Pokud by Ředitelství závodu s vyvěšením vlajek počkalo dalších 30 sekund, Gino Rea by vyhrál svou první velkou cenu. Nestalo se tak, proto byl mladý Brit „degradován“ až na třetí pozici, vítězství bylo připsáno De Angelisovi a druhé místo získal West.
Největších ovací a ohlušujícího jásotu si však užil Malajsijec Syahrin Hafizh, jezdec na divokou kartu. Osmnáctiletý účastník španělského šampionátu CEV dokonce v jednu chvíli závod vedl. Už druhý malajsijský jezdec v jednom dni. Jakmile ale začalo pršet ještě hustěji, ztratil postupně kontakt s vedoucí trojicí. Závod dokončil jako čtvrtý v pořadí, ale oslavy v týmu se rovnaly přinejmenším oslavám vítězného závodu. A to po právu. Syahrin svůj závod začínal v hloubi pole. Jeho cesta byla dlouhá. Z 27. pozice na startu se skvělou jízdou probojoval až na místo čtvrté. Totéž platí i pro stupně vítězů. De Angelis měl svou cestu v podstatě nejkratší. Z 9. startovní pozice si dojel pro vítězství. Westova cesta polem jezdců byla delší. Celých 17 míst, neboť startoval jako devatenáctý. Rea s ohledem na oficiální výsledky z kola 16. postoupil z 22. místa na třetí. Tři muži na pódiu zlepšili své pozice celkem o 44 míst. Dost možná tohle statistici potvrdí jako nějaký nový rekord.
Na rozdíl od Moto3 se žádné rozuzlení u Moto2 v Sepangu nekonalo. Když se Marc Márquez podíval na „hřiště“, na kterém se má o titul hrát, zabalil to po prvních kolech závodu. Pol Espargaro po dobrém startu na mokrém povrchu začal postupně propadat níž a níž. Dle Espargarova vyjádření totiž Kalex, jak excelentní je na suchu, tak nevyzpytatelný je na vodě. Jakmile byl předjet jezdcem Catalunya Caixa Marcem Márquezem, věděl, že ten už má titul v kapse. Všechno, co měl Marc udělat, bylo zůstat v sedle motocyklu. Nevypadalo to na těžký úkol, přesto se Marcovi zablokovalo přední kolo a jezdec ze svého sedla vypadl pouhá tři kola před předčasným ukončením závodu. Espargaró si připsal 5 bodů a přece jen rozdmýchal jiskřičku naděje na zvrat v šampionátu. Rozdíl mezi oběma rivaly je nyní 48 bodů. Jiskřička malinká, ale doutná. Pol musí vyhrát dva poslední závody a doufat, že Marc nedokončí buď na Phillip Islandu nebo ve Valencii – jediná cesta, jak si nasadit korunu krále sezóny.
Také výsledek závodu královské kubatury MotoGP určily červené vlajky. Rozhodnutí, které vyvolalo široké spektrum sporů a dohadů mezi příznivci motosportu. Závod od počátku jako přesná kopie závodů předchozích: Jorge Lorenzo vystartuje od čáry a za ním jediný muž, který je schopen ho následovat. Dani Pedrosa trpělivě vyčkával na svůj čas. V polovině závodu, kdy začalo ještě víc pršet, si Dani uvědomil, že by závod mohl být klidně ukončen červenými vlajkami. Rozhodl se zaútočit, Jorgeho předjel a zmizel. Zanechal za sebou Lorenza jako umírajícího muže na motocyklu, který z jakéhokoliv útočení vyřadila špatná volba pneumatik. Lorenzo si vybral zadní měkčí ze dvou variant mokré pneumatiky. Její střed byl už během počátečních kol, kdy byla trať přece jen sušší, víc zdevastován, než v Yamaze předpokládali. Pedrosa na tvrdší z obou směsí měl přece jen gumy v lepší kondici. Předjetí se podařilo napoprvé, Dani zatáhl za plyn a v okamžiku si vybudoval velký náskok.
Volba pneumatik stála Lorenza nejen vedení v závodě, ale mohl přijít o víc. V okamžiku po předjetí, začalo Jorgeho tempo klesat a být závod o několik zatáček delší, přišel by Jorge i o druhé místo. Tempo jeho závodní Yamahy kleslo natolik, že by propadl na třetí místo. Přišel by o další body, které by ovšem prozatím nic neřešily. Mohl být také ohrožen Nickym Haydenem, ačkoliv časový rozdíl mezi těmito jezdci byl ještě dostatečně patrný. Červená vlajka ve 14. kole znamenala, že Jorge v souboji s Danim ztratil pouze 5 bodů. I dál tak zůstává jeho třiadvaceti bodový náskok v šampionátu poměrně komfortní. Pokud by nebyl závod zastaven, je pravděpodobné, že oba - Stoner i Hayden - by Lorenza předjeli a jeho náskok by byl ztenčen na 16 bodů.
Vyrojila se spousta spekulací o rozhodnutí Ředitelství závodu vyvěsit červené vlajky právě krátce po signalizaci Jorgeho Lorenza. Ten máváním naznačoval maršalům a ředitelství, že podmínky na trati jsou příliš nebezpečné na to, aby se pokračovalo. Mnoho lidí tohle vidělo jako signál pokusit se ovlivnit ředitelství, jakmile si jezdec uvědomil, že je v nebezpečí a že pokud jej Stoner předjede, ztratí na Pedrosu víc bodů. Ředitelství závodu mělo podlehnout jeho nátlaku.
Tato myšlenka jednoduše nemůže obstát. Podmínky byly zřetelně špatné a stále se zhoršovaly. Téměř do jednoho se jezdci shodli, že načasování bylo naprosto v pořádku. Dokonce i přímí soupeři si byli jisti, že závod by o mnoho déle pokračovat nemohl. Dani Pedrosa, muž, který mohl z nepřerušeného závodu získat nejvíc, řekl na tiskové konferenci, že už nebylo možné jet na rovince více než na půl plynu. Závod by mohl být maximálně o kolo delší. Největší optimista Casey Stoner poznamenal, že věří, že závod mohl být o dvě kola delší, ale zároveň připustil, že už by všichni posouvali hranice rizika. Zastavení závodu v tomto bodě bylo pochopitelné. Sám Casey řekl, že měl v posledním kole už docela dost z aquaplaningu, ale signalizovat to dříve mu přišlo nekorektní.
Přestože se může zdát, že závod mohl být zastaven možná o kolo dvě později, rozdíl ve výsledku by nakonec byl jen malý. Stoner by Lorenza jednoznačně předjel ve 14. nebo v 15. kole, ale efekt by byl patrný, až by všichni jezdci, kteří byli v té době na trati, dokončili dané kolo. Vzhledem k tomu, že déšť sílil, závod by netrval o mnoho déle, než reálně trval. V době, kdy se motocykly vracely boxovou uličkou do garáží, už na asfaltu stály kaluže vody. Podmínky se zhoršovaly natolik, že i kvůli stále temnější obloze a snižující se viditelnosti zmizela zatáčka č. 1 v dešti a v mlze.
Rozhodnutí o vyvěšení červených vlajek donutilo týmy i novináře rychle hledat svá vydání pravidel. Na rozdíl od třídy Moto2 a Moto3, kdy se závod považuje za dokončený, jsou-li odjety dvě třetiny vzdálenosti, v MotoGP se rozhodovalo, zda bude dojeta celá vzdálenost, v tomto případě minimálně však 5 kol. Jezdci i motorky byli tedy připraveni ve svých garážích a čekali, zda bude závod restartován. Mezitím začínali být zaměstnanci v boxech stále nervóznější, protože logistické týmy značné části paddocku měly na tentýž den zabukovaná místa na letech do Austrálie. Podmínky se neustále zhoršovaly. Nakonec Ředitelství závodu vyhlásilo závod za ukončený. Znovu se všichni začetli do pravidel. Bude udělen poloviční počet bodů nebo plný? Pravidlo je jasné, jakkoliv zní poněkud složitě: použitá definice „dvou třetin vzdálenosti“ se při výpočtech zaokrouhluje směrem dolů k nejbližšímu kolu. Jezdci absolvovali 13 z 20 kol, což je přesné naplnění definice, ale to neznamená, že v ten okamžik bylo jednoduché vypočítat si hned vše zpaměti.
Jorge Lorenzo byl z ukončení závodu nadšený. Ne proto, že by byl předjet Caseym Stonerem, ale proto, že se obával pádu a přišel by o daleko víc bodů. V poslední zatáčce třináctého kola prožil tak krušnou chvíli, že se jeho nadšení dá pochopit. Kdyby se na motocyklu zázračně neudržel, škody na bodovém kontu by byly velmi veliké a mohly by výrazně zamíchat šampionátem.
Dostalo by se nám vzrušení, které tato třída zoufale potřebuje. Přestože pršelo, přestože procesní procedury způsobily vzruch, mnoho adrenalinu nám Lorenzův konzervativní přístup k vedení šampionátu nepřináší.
Jedinou otázkou teď je, jak dlouho ustojí Jorge Lorenzo tlak. Dani Pedrosa je na koni. Na motorce je lepší, než kdy v minulosti byl. Však už také pokořil svůj rekord v počtu vítězství v sezóně. Pro Daniho byl Sepang rekordním v mnoha ohledech: vítězstvím v Malajsii získal Dani svůj první hattrick – vítězství ve třech po sobě jdoucích závodech. Víkendové vítězství bylo jeho prvním vítězstvím v mokrém závodě vůbec, a to nejen v MotoGP, ale kompletně ve všech třídách Grand Prix. Dani Pedrosa vysvětlil, že měl z mokrých závodů vždycky strach a že to byly roky tréninku, než se mu podařilo jej odstranit. Jaký druh tréninku to byl ale Dani odmítl prozradit. „Bude líp, když to neřeknu, protože je to velmi podivné. Ale zafungovalo to,“ řekl Pedrosa.
Pro Lorenza je teď nejvíc znepokojující fakt, že Dani vítězí vůlí. Ačkoliv je Yamaha fantastický stroj s dokonalým ovládáním, s dostatečným výkonem a prakticky bez vibrací, je Lorenzo v každém závodě Pedrosou pokořen. Pokořen jezdcem na stroji, na nějž si nejen Pedrosa, ale i Stoner a Stefan Bradl stěžují kvůli děsivým vibracím. Vše způsobují nové pneumatiky Bridgestone a inženýrům HRC zatím lék na tuto „nemoc“ uniká. Ale pokud Pedrosa poráží tak snadno Lorenza na motorce s tak výraznými vibracemi, které jsou patrné i na vodě, jaký odpor bude schopen klást Jorge Lorenzo v příštím roce, jakmile Honda lék najde? Titul mistra světa v roce 2012 má Jorge docela dobře na dosah. Jeho obhajoba však může být velmi, velmi obtížná.
(motomatters.com)