Byl to den, který zůstane hluboce vepsán v myslích těch, kteří tam byli. Z mnoha důvodů. Nejen kvůli magickému prostředí. Je to částečně příběh o tom, jak úžasný okruh pomáhá vytvářet úžasné věci. O tom, že navzdory logice není sport vždy jen o triumfu. O tom, že vůle dokáže dovést elitní sportovce k překonání sebe sama a zdolání hranic, o kterých neměli ani tušení.
Co si budeme pamatovat nejvíce? Vítězný návrat Valentina Rossiho po dvou marných letech u Ducati, kdy pomalu přicházely obavy, že s věkem ztrácí svůj um? Fascinující bitvy, které probíhaly mezi první pěticí s předjížděním navzdory rizikům? Další kapitolu nelítostného soupeření mezi Polem Espargaró a Scottem Reddingem v Moto2? Vyspělý a prokalkulovaný výpad Louise Saloma v posledním kole, díky jemuž zvítězil v závodě Moto3? Nebo příběh Jorge Lorenza, který si ve čtvrtek zlomil klíční kost, letěl do Barcelony a po narkóze zpět vybaven titanovou destičkou, aby i přes bolest, 36 hodin po operaci, závodil?
Rossiho vítězství bylo mimo jiné i zápisem do knihy rekordů. Jeho osmdesáté vítězství v královské kategorii bylo celkově jeho sto šestým vítězstvím v Grand Prix. Posunulo jej na druhé místo za Lorise Capirossiho v seznamu nejdelších období vítězství kariéry závodníka Grand Prix silničních motocyklů. Je to právě téměř 17 let, kdy Rossi v šampionátu poprvé zvítězil v srpnu roku 1996 v Brně a teď naposledy na konci června v Assenu. Rossiho vítězství ale také skoncovalo s otazníky, zda je ještě schopen vyhrávat nebo zda o svou šanci přišel během let strávených u Ducati.
Na otázku, zda podobný den ještě znovu přijde, odpověděl Valentino: „Upřímně, nevím." Návrat k Yamaze nebyl tak jednoduchý, jak doufal. Motocykl se od doby, co odešel, změnil. Je lepší, jak přiznal po testech v Sepangu, ale vyžaduje změny setupu i změny Valentinova jízdního stylu tak, aby nastala dokonalá symbióza. Trvalo to dlouho. Tak dlouho, že i Vale začal o sobě pochybovat. Ale změny, které testovali v Aragónu po barcelonské Velké ceně, mu navrátily důvěru při brzdění, která mu tolik chyběla. Zavěšen na Hondách v prvních několika kolech – Daniho RC213V funguje alespoň zpočátku závodu skutečně lépe – protlačil se vzápětí Rossi kolem Márqueze a posléze i kolem Pedrosy. V šestém kole se ve slavné assenské šikaně GT ujal vedení v závodě.
Dav explodoval. Vlny se valily tribunami pokaždé, když Rossi projížděl kolem. Dvě třetiny fanoušků ale začínaly být nervózní. Marc Márquez se dostal před Daniho Pedrosu a Cal Crutchlow se dotahoval na Hondy. Rossiho náskok se začal pomalu zmenšovat. Ale Ital jej udržel a ke konci jej opět dokázal zvětšovat. Když projel cílovou čárou, byl to zase ten emocionální Rossi, jeho řeč těla vystavovala na odiv směs radosti a úlevy. To bylo přesně to, co potřeboval. To bylo to, co potřeboval dav a co potřebovala legie fanoušků po celém světě. „Bylo to jedno z mých nejúžasnějších vítězství a na jedné z nejúžasnějších tratí," řekl.
Rossi nešetřil vděčností, slovy a gesty poděkování směrem k Yamaze za to, že jej vzala zpátky a dala mu ještě jednu šanci na M1. Nejvíc byl ale vděčný svému týmu, přátelům a lidem, kteří při něm stáli i v posledních dvou tak obtížných letech. Podaří se mu to znovu? Rossi je přesvědčen, že našel lék, který bude fungovat na většině okruhů. Ale také přiznal, že noví jezdci jsou na mnohem vyšší úrovni, než jaké čelil, když nastoupil do nejvyšší kategorie. Valentino na tiskové konferenci řekl, že věděl, že musí využít skutečnosti, že Lorenzo není zcela fit a pokusit se dostat před Hondy. Rossi je zjevně stále schopen vyhrávat, ale proti Lorenzovi, je-li v pořádku, a Hondám, které již tolik nezápasí s nedostatkem přilnavosti v nízkých teplotách, bude mít italský veterán cestu na vrchol mnohem, mnohem těžší. Alespoň, že znovu našel své tempo. Valentino je zpět.
I průběh závodu za Rossiho zády byl velmi vzrušující. Marc Márquez držel za sebou Cala Crutchlowa až do posledních metrů a dokončil tak závod na stupních vítězů před Britem. To, že se udržel na druhém místě, bylo paradoxně i díky jeho zraněnému prstu, který jej samozřejmě s přibývajícími koly a každým dalším brzděním stále víc a víc bolel. Právě pro tu únavu a bolest se téměř zasekl uprostřed zatáčky, přesně tam, kde to Cal Crutchlow nečekal. Calovo přední kolo se dotklo Marcova zadního, Yamaha vyjela téměř mimo trať, ale Cal vše zvládnul a dokázal si dojet pro třetí místo.
Crutchlow byl po závodě mírně naštvaný, hodně šťastný pro své další stupně vítězů a trochu frustrovaný, protože si věřil, že mohl závod vyhrát. V prvních kolech však ztratil půdu pod nohama, tak, jak se mu to stává téměř pravidelně, a když byl předjet Jorgem Lorenzem, vyrobil ještě pár chyb. Jak sám řekl, byl příliš „v rozpacích" při ostrých útocích na dva jezdce na „továrních" Hondách Stefana Bradla a Álvaro Bautistu, kteří také skončili až za zraněným Lorenzem. Pak už bylo pozdě honit rozjetého Rossiho, přestože měl tempo, které odpovídalo tomu Italovu.
Složení borců na podiu bylo populární a hlavně také důležitou záležitostí. Ukázalo návrat bojovníků. Mužů, kteří se nezaměřují na dokonalost, ale věří ve své schopnosti obstát v soubojích a zvítězit. Všichni tři se na svá místa dostali po drzých manévrech na soupeře, atakujíce tam, kde ve skutečnosti ani nebyl prostor, riskujíce neúspěch. Předvedli ukázku závodního srdce, čistou konkurenci mezi muži, kteří se nebojí selhání a jsou připraveni k bitvě.
Zatímco s prvními třemi dav šílel nadšením, u Lorenzova výsledku zůstával v úžasu. Španěl předvedl v Assenu téměř brutální odhodlanost závodit pouhých 36 hodin poté, co byla dokončena operace jeho zlomené klíční kosti. Bezprostředně po havárii neměl Jorge Lorenzo vůbec myšlenky na to, že by závodil, ale jeho týmový manažer Wilco Zeelenberg ho přemlouval k cestě, která vedla téměř nevyhnutelně k Lorenzovu návratu do závodu. Byl to Zeelenberg, kdo přesvědčil Lorenza, aby si nechal zpevnit klíční kost co nejdříve s tím, že ať už bude v sobotu závodit nebo ne, nemá co ztratit. Může ale získat tím, že se operace provede co nejdříve. Byl to Zeelenberg, který Lorenza doprovázel do Barcelony, neboť operační sál v Assenu byl obsazen někým, kdo v tu chvíli bojoval o život. Byl to Zeelenberg, který po operaci diskutoval s Jorgem o návratu do Assenu a posléze jej pomohl připravit se na lékařské testy. Byl to Zeelenberg, který zklidňoval Lorenzovy obavy, když vyjel do warm upu v těch nejzrádnějších podmínkách – na osychající trať a v nárazech větru.
Ale nakonec to byl Jorge Lorenzo, který se rozhodl závodit. A jak závodit! V prvních kolech vypálil kupředu, honil Crutchlowa a dokonce to v jednu chvíli vypadalo, že si může vyšlápnout i na Marca Márqueze a dokonce i Daniho Pedrosu. I když v pozdějších fázích závodu začal odpadávat - měl ale obrovský náskok na šestého v pořadí – zaznamenal s uspokojením, že Marc Márquez i Cal Crutchlow se dostali před Daniho Pedrosu.
Když se poprvé v Assenu objevily zprávy o tom, že se Lorenzo vrátí do závodu, začaly vznikat spekulace, že se jedná pouze o trik, aby mohlo dojít k nasazení dalšího motoru. Po zahřívacím tréninku s motorem ze stávajícího přídělu už bylo patrné, že záměrem je pokus zachránit alespoň pár bodů, které zachránit šly. Po závodě nakonec ztratil pouze dva body na Daniho Pedrosu, k čemuž mu pomohl i fakt, že jezdec Repsol Hondy se v nízkých teplotách musel potýkat s nízkou přilnavostí. Pro Jorgeho rozhodnutí závodit to bylo více než zadostiučiněním. Jeho odvaha, odhodlání a ochota přijmout bolest byla prokázána mimo jakoukoliv pochybnost.
Lorenzova pověst jako součást legendy a muž z oceli je nyní nepochybná. On ale dosáhl něčeho jiného. Každému, kdo o něm pochyboval, dal jasně najevo, jak daleko je ochoten zajít ve svém boji o obhajobu titulu mistra světa. Tohle představení muselo zasít obavy do srdcí lidí od HRC. Dani musí přemýšlet, co všechno udělat, aby zastavil soka od Yamahy. Lorenzo v Assenu musel v očích mužů od Hondy působit jako Terminátor Arnolda Schwarzeneggera. Jako stroj, který nemůže nic zastavit.
Assen je výjimečný okruh a výjimečný byl i závod. Výjimečný Rossiho vítězstvím a výjimečný Lorenzovým výkonem. Přicházejí víkendy, kdy chcete všechno hodit za hlavu a jít dělat něco užitečnějšího. Ale jsou i víkendy, jako byl tento, kdy vás pohltí vášeň, kterou vytváří motocyklové závodění a ti, kteří se ho účastní. Je to nádherný sport a závod MotoGP v Assenu roku 2013 nám znovu připomněl, jak úžasné to může být.
(zdroj: motomatters.com)