Jorge Lorenzovi chyběla v sobotu přilnavost a stabilita při brzdění. V neděli ráno vyztužil Ramon Forcada předek a Lorenzovo brzdění se zlepšilo. Tovární jezdec Yamahy pak rozdrtil soupeře v ranním warm upu. O čtyři hodiny později učinil úřadující mistr světa přesně tu samou věc i v závodě. Zničil své soupeře už v prvních třech kolech závodu a svou nadvládu si udržel až do cíle. Vítězství bylo stejně ohromující, jako důležité.
První tři kola? Lorenzo pravděpodobně vyhrál závod už v prvních sto metrech od startovní čáry. Lorenzův start byl tak bleskový, že v okamžiku měl náskok o délce dvou motocyklů, a to už dokonce stihl přeřadit na druhý rychlostní stupeň. V době, kdy projel měřenou hranicí prvního sektoru, byl jeho náskok čtyři desetiny sekundy, a na konci prvního kola byl už 1,2 sekundy před nejbližším soupeřem. No a to byl v podstatě konec hry.
Byl zde samozřejmě ještě jeden malý detail – zbývajících 27 kol - ale Lorenzo měl závod zcela pod kontrolou. Pokaždé, když se jeden z jezdců týmu Repsol Honda dotáhl trochu blíž, Jorge odpověděl tím, že zvýšil rychlost tak, aby odpovídala tempu buď Daniho Pedrosy nebo Marca Márqueze podle toho, kdo z uvedené dvojice byl právě na špici pronásledovatelů. Odstup narostl na tři sekundy, zmenšil se na dvě sekundy a znovu se vyšplhal na sekundy čtyři předtím, než nakonec Lorenzo proťal cílovou čáru tři a půl sekundy před Márquezem. Tohle byl typický Lorenzův výkon. Ovládl závod železnou rukou, drtíce soupeře ještě dřív než měli vůbec šanci zúčastnit se boje.
Jistě, byl to pro Yamahu první závod s plynulou bezztrátovou převodovkou, takže je možné přičíst zásluhy za Jorgeho znovuzrození právě téhle „bezproblémové“ inovaci? „Bylo to „bezproblémové“ vítězství,“ žertoval Wilco Zeelenberg, manažer Lorenzova týmu před tím, než dodal, že si nemyslí, že by nová převodovka hrála tak významnou roli. „Jorge vyhrál předcházející závod v Silverstone bez nové převodovky,“ poznamenal Zeelenberg. „Domnívám se, že by si vytvořil náskok i bez tohoto vylepšení, ale ke konci závodu by jej zřejmě Dani a Marc dostihli. Ale vážně nevím, nedokážu odpovědět.“ Shrneme-li to, bezztrátová převodovka pomohla Jorgemu udržet v závěru závodu náskok, ale nebyla důvodem, proč Lorenzo vyhrál. „Měli jsme štěstí, že jsme ihned dosáhli ideální přilnavosti, zatímco zbytek pole s ní bojoval. To si myslím, že byl klíč k ovládnutí prvních tří čtyř kol a vytvoření odstupu.“
Druhým faktorem, který pomohl Lorenzovi vyhrát, byly chyby, kterých se ve stíhačce dopustil Marc Márquez. Marc měl průměrný start a pak se musel snažit probojovat se kupředu ještě s plnou nádrží. Když začal plánovat útok na Daniho Pedrosu, který měl z druhé řady roštu téměř tak skvělý start jako Lorenzo, byl v jedné ze zatáček široký a dovolil tak Rossimu dostat se před sebe. Brzy se však dostal zpátky před Itala a připravoval se na další útok na Pedrosu. Svého týmového kolegu z Repsolu předjel, ale ten se nemínil jen tak lehce vzdát. Dani komplikoval Marcovi život ještě v následujících pěti kolech. Ti, kteří obviňují Daniho Pedrosu, že není ochoten riskovat a pouštět se do soubojů, se těžce mýlí. Pedrosova předjetí byla stejně tak tvrdá a čistá, jako následná Márquezova předjetí vůči němu.
Nakonec se Dani na Marca alespoň zavěsil, i když ne na dlouho. Staršího ze španělských týmových kolegů sužoval po celý víkend nedostatek přilnavosti na hranách a nechal ho tak bezmocně se trápit v rychlých zatáčkách. Po chybě pak Dani ztratil s Marcem kontakt a nezbývalo mu jet jen svůj vlastní závod. Nové pneumatiky Bridgestone, které jezdci v pondělí testují, mají za cíl zlepšit právě tuto problémovou oblast. Díky nim se snad Danimu podaří dostat se zpět do přímého boje o titul. „Pokud se nám podaří zlepšit přilnavost hran, mohli bychom znovu vyhrávat závody,“ řekl Dani po závodě v Misanu.
Marc Márquez byl po závodě k chybám, které učinil, nesmlouvavý. Je si vědom, že je to jeho první sezóna v MotoGP – něco, kdy je snadné zapomenout, zvláště láme-li jeden historický záznam za druhým a prodlužuje-li v Misanu rekordní nováčkovskou šňůru pódií na dvanáct. To, že dělá chyby, je pro nováčky přirozené. To je cesta, jak se učí. A vzhledem k tomu, jakým tempem se tento proces vyvíjí u Márqueze, musí zasévat do srdcí soupeřů strach.
Valentino Rossi přijel do cíle osamocený na čtvrté pozici. Už počtvrté čtvrtý ve čtyřech závodech po sobě. Nebyl-li úplně skleslý, byl zcela jistě zklamaný. Valentino znovu zopakoval, že se stále potýká se stejným problémem. Pořád není schopen brzdit tak, jak by si přál a v momentě, ve kterém potřebuje. Stabilita při brzdění se zdá být momentálně největší slabinou Yamahy. Lorenzův styl jízdy však tento problém maskuje – Jorge brzdí dřív a plynuleji, brzy uvolňuje brzdu tak, aby si v zatáčce zachoval co nejvyšší možnou rychlost. Nicméně skutečnost, že si Lorenzo stěžuje na stejné téma jako Rossi, který naopak rád brzdí pozdě, hluboko uvnitř zatáček a zatáčí motocykl na předním kole, ukazuje, že toto je nyní pro Yamahu priorita číslo jedna. Valentino Rossi při svém domácím závodě doufal v umístění na stupních vítězů. Byl nadšený, že během víkendu dosahoval stejné tempo jako top trojice, a byl zklamaný, že se to pak v závodě nepodařilo. „Startem z první řady roštu jsme očekávali pódium,“ řekl Valentino. „To se ale nekonalo.“
Za Rossim dojel do cíle Stefan Bradl, který byl za konečné páté místo rád. Celý dlouhý závod pronásledoval Cala Crutchlowa. Oba muži však věděli, snad už od startu závodu, že vzájemný výsledek je nevyhnutelný. Cal řekl reportérům po závodě, že věděl, že je Honda lepší na brzdách a že se přes něj Stefan v určitém okamžiku dostane. Bradl zase věděl, že Crutchlowa předjede, ale také věděl, že nemůže jet rychleji. Raději se snažil tlačit a používat svou přední pneumatiku. Bradl hrál raději na jistotu a kolem Cala proletěl až v posledním kole. Crutchlow z výsledku závodu zas tak nešťastný nebyl. Skončil šestý po předchozích velmi náročných víkendech. V reakci na dotazy, zda už definitivně získal zpátky své „mojo“ (mojo - kouzelný sáček s magickými bylinkami; reakce na Calovo vyjádření pro bikesportnews.com před Misanem – pozn.JK) byl Cal Crutchlow opatrný. Jezdec týmu Tech3 však přiznal, že Misano byl jeden z jeho nejlepších mistrovských závodů, protože během celé jízdy neudělal jedinou chybu. Zajížděl konzistentně rychlejší kola než v trénincích a byl schopen pohodlně držet nastavené tempo. Mohl by to být první krok k jeho uzdravení.
Lorenzovo vítězství nemusí být zlomovým bodem pro vývoj šampionátu, ale může trochu zpochybnit nevyhnutelnost zisku titulu nováčkem královské třídy. Lorenzo hlavně dosáhl cíle, který si sám dal – sebral Márquezovi body a snížil jeho náskok. Wilco Zeelenberg řekl, že měli v týmu jednoduchý cíl: „Musíme počkat a uvidíme, zda budeme schopni bojovat tak, abychom mu zabránili stát se mistrem už před Valencií. Ve Valencii se pak může stát cokoliv.“
Závod Moto2 v podání Pola Espargaró demonstroval právě výše uvedené. Poté, co v Silverstone „věnoval“ body Scottu Reddingovi a ztratil ze své rychlosti, kterou získal v Mugellu, udeřil opět velkou silou v Misanu. Zatímco Takaaki Nakagami ujel brzy po startu a vypadalo to, že je na dobré cestě vyhrát svůj vůbec první závod (a jistě to přijde velmi brzy), čekal Espagaró na svůj čas. Jel ve svém vlastním tempu, ke konci zabral, dostihl a předjel japonského jezdce. Pokračoval až k přesvědčivému vítězství, zatímco Redding bojoval ve skupině za první trojicí a cílem projel až jako šestý. Svým vítězstvím snížil Španěl Britův náskok z 38 bodů na 23. „V Silverstone jsem si myslel, že získat titul je už nemožné,“ řekl Espargaró. „Teď, s pěti body z každého závodu mohu být mistrem.“
Nejdojemnější moment víkendu přišel na konci závodu třídy Moto2. Zatímco každý kousek okruhu v Misanu vzdává hold Marcu Simoncellimu, místnímu klukovi, který zahynul v Sepangu a je ctěn fanoušky po celém světě, zastavil Nakagami v místě, kde v roce 2010 tragicky zemřel Shoya Tomizawa. Jako hold pozvedl vlajku. Se slzami v očích, bojujíce s emocemi, projel kolem místa, kde uctil památku svého zesnulého krajana…a ty přirozené a lidské emoce zasáhly všechny přihlížející. „Shoya mi pomohl,“ řekl Nakagami po závodě a svěřil se s pocitem, že Tomizawa byl s ním, když závodil. Během víkendu uspořádal ve svém hospitality malé setkání na počest a oslavu života Shoye Tomizawy i tým Technomag, jehož byl v tragický okamžik Shoya jezdcem. Tomizawa byl okouzlující, talentovaný, milý mladý muž, v paddocku nesmírně oblíbený. Byl vůbec prvním vítězem závodu Moto2. Nakagamiho hold byl hluboce dojemnou poctou pro veselého japonského mladíka, který přišel o život. Byla to hezká a aktuální připomínka toho, že všichni ti, kteří umírají na tratích, žijí dál v srdcích a vzpomínkách fanoušků, kterým dávali tolik radosti.
Misano je nádherné místo. Místo v blízkosti pláží v pohádkové republice San Marino, v samotném srdci italského motocyklového sportu. Je to ale také místo s nádechem tragédie. Místo, kde zemřel Shoya Tomizawa, místo, kde skončila kariéra Wayne Raineyho po nezvratném zranění páteře, místo, které je pojmenováno po Marcu Simoncellim, mladém muži, který zemřel na cizí půdě. Misano je připomínkou slávy i tragédie, kterou je závodní motocykl schopen přinést…
(zdroj: motomatters.com)