Památná bitva mezi Caseym Stonerem a Valentinem Rossim v roce 2008 byla ukázkovým příkladem, bodem zlomu, kdy Rossi zastavil něco, co v tom roce vypadalo jako Caseyho neúprosný vzestup. V loňském roce stejná situace, stejný klíčový moment. Casey Stoner zastavil Jorgeho znovuzrození jedním z nejodvážnějších předjetí v ultra rychlé zatáčce číslo 1.
Zda i letošní Lagunu uvidíme ve stejném světle, to bude zřejmé až na konci sezóny. Zdá se však, že i ta letošní má všechny znaky těch předcházejících. A to nejen kvůli pěti bodům, které Casey Stoner získal z Lorenzova náskoku. Závod, jestliže nebyl vzrušující, byl každopádně těsný: po většinu závodu byl Casey Jorgeho stínem, dýchal mu na záda, přestože ne tolik, aby mohl přímo zaútočit. A bod zlomu přišel. V osmnáctém kole. Vedoucí dvojice se řítila dolů Vývrtkou, když Španělovi podklouzla zadní pneumatika a motorka jej téměř vyhodila ze sedla. „Highsider! Zavřel jsem oči.... a když jsem je otevřel, byl jsem rád, že ještě sedím na sedačce," přiznal jezdec Yamahy později.
Jako vlk, který cítí pach kořisti, věděl Casey, že je čas na porážku. A ten čas přišel. Po asi třech kolech, vybaven rychlostí z poslední zatáčky, srovnaný na předku, vedl svou Hondu lépe. Jorge zaváhal, když se jeho Yamaha snažila stavět na zadní. Bojoval se svým strojem i s Caseym. Obě bitvy vyhrát nemohl. Sklouznutím po vnitřní straně zatáčky, určitě mnohem snáz než loni, se Casey dostal do čela. Po zbytek závodu už jen navyšoval odstup, který, ač ne tak veliký, přesto Australanovi zajistil komfortní průjezd cílovou metou.
Byl to závod v režii pneumatik. Lorenzo se svým parťákem z Yamahy Benem Spiesem a Danim Pedrosou od Repsolu zvolili pneumatiky tvrdé. Byla to konzervativní volba, která spoléhala na vycházející slunce a stoupající teploty. Stoner, který stále nenachází tu správnou cestu k tvrdé pneumatice v kombinaci s jeho Hondou, šel do rizika a nasadil měkčí. A risk se vyplatil. Australan byl v polovině závodu ke svým pneumatikám tak přívětivý, že zabránil nežádoucímu přehřátí a dal jim přesně to, co potřebovaly k předjetí Španěla. Zatímco tvrdá směs klouzala více, než se čekalo, Casey využil extra přilnavost a zvítězil.
To vítězství bylo pro Caseyho důležité, o tom není sporu. Ale to, co v Laguna Seca získal Australanův tým, bylo ještě významnější. Poté, co Bridgestone v podstatě zakázal v Mugellu použití měkkých závodních pneumatik, a poté, co se Caseyho strana boxů obávala, že k témuž dojde i v Laguně, má nyní tým muže s číslem 1 na kapotě daleko lepší vyhlídky. Dokud bude na výběr i měkká směs, zbytek sezóny může být snazší. Nyní již existují data, která dokladují, že měkčí pneumatiky mohou být odolné, aniž by vyvolaly sebedestrukci. Problém, který vyvstal v Assenu, a který uvrhl Bridgestone do bezpečnostního režimu. Japonská továrna je nyní velmi konzervativní a vydává velmi důrazná doporučení týkající se volby pneumatik. Na poradenské týmy je vyvíjen větší tlak, než je jim samotným příjemné. Příkaz zní jasně: držet teploty dole. Vznikne-li po Grand Prix USA trocha prostoru pro volnější volbu směsí, bude Stoner a jeho tým po zbytek sezóny mnohem konkurenceschopnější.
Casey je tedy stále ve hře. Rozdíl mezi Lorenzem a Caseym je teď 32 bodů. A smazat tento rozdíl je matematicky snadno dosažitelný cíl. K dispozici je ještě osm závodů. Prakticky to ovšem nemusí být tak snadné: špatný den v práci, obyčejný špatný den – ne takový, kdy tě jiný jezdec odklidí do štěrku – prostě jen běžný špatný den u Jorgeho znamená, že skončí spíše druhý než první. Jeho strašidelné skóre 1 – 2 – 2 – 1 – 1 – 1 – DNF – 2 – 1 – 2 má navíc při závodech podobu, jakoby se o ně Španěl vůbec nesnažil. Změna obsahu motoru přinesla Yamaze výkon, který ji posunul mnohem blíže k Hondě, ještě loni tak vzdálené. Lorenzo tak nemusí jet každý závod a každé kolo na hraně, aby se udržel Stonera. Teď se jen přizpůsobí tomu, jak jede Stoner. Pokud použijeme metafory pro Jorgeho loňskou a letošní sezónu, vloni to bylo „kladivo", letos je to „máslíčko".
Sledování jízdy obou mužů poskytuje ohromující kontrast. Krása na pohled. „Mantequilla man" (mantequilla – španělsky máslo) je hladký jak máslo v letním dnu. Nikdy nevypadá, že se snaží. Jezdí, jakoby měl být hodnocen za styl a ne za závodění na hranici možností stroje. Na druhé straně Casey, trestá Hondu RC213V pod sebou, jako by bral lekce u španělské inkvizice. Jeho styl je divoký a drsný. Háže strojem ze strany na stranu, nechává jej kroutit se jako zajatý úhoř. Lorenzo projíždí zatáčky s uhlazeným stylem středověkého šlechtice, zatímco Stoner tam vpadne, ostře ji zařízne a vystřelí ven jako viktoriánský bojovník, když poráží nepřátele. Nemusíme vidět přímo předjíždění, abychom získali úžasný estetický zážitek z toho, jak si to rozdávají dva nejlepší motocykloví závodníci.
Ačkoliv Lorenzovi vše hraje do not, nelze totéž říct o Benu Spiesovi. Mechanická závada, která ukončila Texasanův závod ve štěrku, mohla být oznámena, aby obhájila dřívější Benovo rozhodnutí opustit Yamahu. Oficiální vysvětlení zní: „technická závada na kyvné vidlici". Vyjádření, na kterém se shodl Spies s tiskovým mluvčím Yamahy, přestože žádné důkazy nebyly získány. Kyvná vidlice se sama o sobě zdála být v jednom kuse a nenašly se jasné známky dokazující, že byla hlavním viníkem celé události. Ať už byla porucha způsobena ulomením šroubu, vadou nebo rozlomením ve spoji či zvýšenou námahou při smyku, je nepravděpodobné, že se to dozvíme. Co je ale jasné, je skutečnost, že řetězec Spiesových smolných událostí je zřejmě nekonečný. Dvě mechanická selhání v sezóně – prasklý rám v Losail a vada kyvné vidlice v Laguně – jsou na této úrovni prostě nepřijatelné. Výstižná je zde parafráze známého citátu o rodičích z úst Oscara Wildea: Mít jednu mechanickou závadu lze považovat za neštěstí, ztratit dva.....
Ben Spies nebyl jediným jezdcem na trati, který trpěl pod tíhou smůly. Valentino Rossi havaroval později. Zablokované přední kolo jej při brždění ve Vývrtce vyhodilo i s jeho Ducati Desmosedici do nafukovacích zábran. Příčina je stále stejná a nekonečně se opakující. Přední pneumatika. I po třiceti kolech závodu vypadala stále jako nová, znovu se nepodařilo zahřát ji na provozní teplotu a získat potřebnou přilnavost. Tento potupný konec Italova náročného víkendu nevěstí nic dobrého pro jeho budoucnost u Ducati. Rossi se v Laguně Seca sešel s generálním ředitelem Ducati Gabrielem Del Torchio. Na schůzce byl Valentinovi předložen návrh nabídky pro příští sezónu. Nabízená výše platu (a Rossi rozhodně popřel zvěsti o 17 milionech euro s tím, že jeho výsledky v posledních dvou sezónách logicky nahrávají snížení platu) je pro Rossiho méně důležitá, než podmínky dohody a příslib lepšího přístupu od továrny v Bologni. Jak uvedl španělský list Solo Moto, Masao Furusawa, tvůrce úspěchu fenoménu Yamaha – Rossi, navštívil Borgo Panigale. I to lze brát jako známku veškerého možného úsilí ze strany Ducati, aby si Valentina Rossiho udržela.
Nesčetněkrát byl Rossi o tomto víkendu požádán, aby odhalil tajemství o své budoucnosti. Tisíckrát Rossi odpověděl, že bude na nadcházející dovolené o svém rozhodnutí přemýšlet. Dvě jasné volby: získání okamžitě konkurenceschopné Yamahy nebo pokračování v cestě k dosažení cíle, kterým je zisk titulu na Ducati. Yamaha mu dá možnost zaútočit na Agostiniho rekord v součtu nasbíraných vítězství ve všech třídách, Ducati mu nabízí šanci přepsat historii a být prvním mužem, který vyhraje královskou kategorii na třech různých značkách motocyklů. Ďábelská pokušení! Valentino zejména pro italský tisk zdůrazňuje znovu a znovu jednu věc: Ducati potřebuje začít tvrdě pracovat na vývoji. Pořád ještě nebylo mnoho vykonáno. A Valentino nemá čas, dva tři roky maximálně. Nemusí být schopen vydržet až do doby, kdy se konečně vliv Audi dostatečně projeví u Ducati Corse.
Co bude Rossi dělat? Většina lidí z paddocku je přesvědčena, že se vrátí do Yamahy, a to i bez ohledu na podmínky. Těžko říct. Zřejmě se ještě nerozhodl, ale rozhodne se brzy. Možná příští týden. Další týdny bude trvat, než se to dozvíme my. Pro fanoušky až nepříjemně dlouhý čas ke skládání své vlastní mozaiky ze střípků informací a spekulací. Jak ale bude nakonec obraz vypadat, ví – anebo ještě neví – jen Valentino Rossi sám. Jakkoliv se rozhodne, je název jeho autobiografie stále aktuální: Co kdybych to nikdy nezkusil...
(motomatters.com)