Letošní Velká cena Francie už je za námi, zpravodajství ze závodů a tisková prohlášení jezdců jsme vám přinesli, nyní uvádíme dojmy redaktora MotoGPsport, který se závodu zúčastnil jako divák.
V těchto měsících je mým dočasným domovem francouzské město Angers ležící 80 kilometrů jihozápadně od Le Mans. Využil jsem příležitosti, že jsem to na letošní Velkou cenu Francie mistrovství světa silničních motocyklů neměl daleko, a vypravil jsem se na závod. Po delší době jsem si zkusil čistě roli diváka.
Spojení mezi nádražím v Le Mans a okruhem je vyřešeno perfektně. Tramvají se dá k trati dostat za dvacet minut, konečná zastávka je 150 metrů od východního vchodu do areálu okruhu, kterému bezprostředně sousedí sportovní aréna. Možná by ale stálo za to v den velké ceny zvýšit frekvenci spojů, protože linka se držela svého tradičního nedělního intervalu třicet minut. Na zastávce na nádraží se při čekání dalo rozpoznat, kdo míří na velkou cenu a kdo za jiným nedělním programem. Někteří dokonce odložili své motocykly přímo v blízkosti zastávky a dali přednost přeplněné tramvají.
Na okruh jsem i přes původní časovou rezervu dorazil až na konec warm-upu třídy Moto3. Příjemně mě překvapilo, že divák se základní vstupenkou může obejít prakticky celý okruh a díky velkému množství přírodních ochozů podél tratě si vybrat řadu míst odkud sledovat dění na trati. Kryté tribuny je třeba obejít, ale stále je kolem nich vidět. Jediná část, na kterou bez příplatku za jednu z velkých tribun pořádně vidět není, je prostor okolo startu a cíle.
Circuit de Bugatti není tak členitý jako Masarykův okruh v Brně, takže ani přírodní tribuny nejsou tak vysoké jako třeba na Stadionu, na druhou stranu mohou být diváci, kterých v den nedělního závodu přišlo okolo osmdesáti tisíc, rozmístěni prakticky podél celé tratě. Oproti Brnu je ovšem k dispozici méně velkoplošných obrazovek.
Při warm-upech jsem se rozhodl obejít celou trať, abych se s ní podrobně seznámil a vybral si nejvhodnější místo na sledování závodů. Trať je o 1200 metrů kratší než Brno. Prošel jsem i známým mostem Dunlop, z jehož vnitřku ale na trať vůbec není vidět. Pro zajímavost jsem obhlédl i stánky s občerstvením. Podle mého pozorování je "závodní přirážka" oproti běžným cenám v oblasti Pays de la Loire nižší než jaká bývá při Grand prix České republiky ve srovnání s běžnými českými cenami. O přestávce mezi warm-upy a závody jsem také stihl pozdravit českou kamarádku, která byla na brigádě ve stánku s oficiálními suvenýry Valentina Rossiho.
Ke sledování závodů jsem si vybral úsek s krátkou rovinkou, ze kterého jsem viděl do zatáček sedm až deset, tedy oblasti Chemin aux boeufs a 'S' du garage bleu. Deštivý závod hlasatel komentoval ve francouzštině, občas pronesl několik vět v angličtině. Fanoušci navzdory přeháňkám a chladnému počasí neztráceli dobrou náladu a chovali se podobně jako všude. Těšilo mě, že měli k dispozici podstatně méně trubek ve spreji, než bývá u nás. Francouzi prožívali výkony svých závodníků, mladý německý pár v mé blízkosti zase držel palce Jonasi Folgerovi a Stefanu Bradlovi.
Po skončení MotoGP jsem zamířil trochu jiným směrem než odcházející dav. Došel jsem až k místům, kde okruh Bugatti pokračuje do la Chapelle, zatímco velký okruh Sarthe směřuje přes Esses a Tertre Rouge na dlouhou rovinku Hunadières, známou také jako Mulsanne Straight. Na tu už o kus dál najížděla auta z parkoviště, protože mimo závodní využití se používá jako běžná komunikace, ale nevyužitý úsek mezi Esses a Tertre Rouge z obou stran uzavřený mobilními barikádami působil jako genius loci. Na chvíli jsem měl pocit, že dýchám historii legendární tratě, na kterou se chystám znovu, tentokrát na čtyřiadvacetihodinovku.