Zdálo se, že nic nového nepřichází. Valentino Rossi neúspěšně zaútočil na Andreu Doviziosa na Ducati. Byl ale široký a chráničem brzdové páčky zavadil o zadní pneumatiku Daniho Pedrosy. Později řekl: „Ten chránič mě zachránil, protože bych bez něj určitě havaroval“. Pak ale uspořádal štvanici. Štvanici na skupinu tvořenou Danim Pedrosou, Marcem Márquezem a Calem Crutchlowem, které všechny postupně dostal. V prvním závodě v sedle své znovunalezené lásky a po napínavém boji s Márquezem opanoval druhé místo. Pokud se někdo domníval, že Rossi ze svého umění cokoliv ztratil, tak viděl závod, který potvrdil opak. Jedinou Rossiho podmínkou je mít pod sebou slušný stroj.
Psát o Rossiho umění a talentu je atraktivní a svůdné, ale ruku na srdce, obraz by nebyl kompletní. Je nutno přiznat, že Rossi byl na celé čáře poražen týmovým kolegou: „Myslím, že tento víkend bylo prostě nemožné Lorenza porazit,“ uznal a soustředil se na udržení se ve skupině s Pedrosou, zápolícím celý víkend s nedostatečnou zadní přilnavostí. A s nováčkem, pro nějž byl Katar prvním závodem královské kategorie. Takže je to skutečně nádherný palác, který vidíme na obzoru nebo jen přelud? Hra stínů a světel v poušti?
Zřejmě od každého trochu. První věc je jasná: tento víkend bylo nemožné Jorge Lorenza porazit. Neudělal jedinou chybu od momentu, kdy vyjel na trať. V roce 2013 začal tam, kde skončil v roce 2012. „Jakoby ani nebyl člověk,“ řekl Valentino, Jorgeho týmový kolega. Lorenzo vládl v Kataru jako Císař seslaný na Zemi bohy motocyklových závodů. Bohužel, Jorgeho naprostá dominance neudělala mnoho radosti jeho sponzorům, protože režie televizního přenosu produkovaného Dornou se – zcela správně – soustředila na vzrušující bitvy za jeho zády.
Rossimu pomohl také Dani Pedrosa. Jezdec Repsol Hondy byl omezován nedostatkem zadního gripu, jež je pro RC213V v zatáčkách zásadní. Jak moc tato skutečnost ovlivnila Daniho jízdu je patrné z tabulky časů. Tam, kde byl Lorenzo letos o 4,4 sekundy rychlejší než loni, tam byl Pedrosa o celé 4 sekundy pomalejší. Pedrosovou výhodou – a nepříjemností pro soupeře – je fakt, že Hondu je velmi obtížné předjet. I Cal Crutchlow se v průběhu víkendu několikrát vyjádřil v tom smyslu, že Yamaha má při plynulejším širším průjezdu zatáčkami konstantně vysokou rychlost, ale ta je vám k ničemu, pokud se do stejné zatáčky „připlete“ Honda. RC213V potřebuje zatáčku „zaříznout“, aby následně při výjezdu využila všechnu svou moc a sílu akcelerace. Široký táhlý průjezd může být tou nejrychlejší stopou na trati, ale nezaručí vám, že nutně vyhrajete závod, pokud narazíte na silnější stroj jezdící ve stylu „namiř a vystřel“. Soupeř s takovým stylem jízdy vás v zatáčkách okrádá o plynulost a tím logicky o rychlost.
Zatímco Crutchlow s tímhle musel bojovat, Rossi s tím měl mnohem méně potíží. „Byl schopný zaútočit, protože je tak agresivní,“ poznamenal Cal, který sledoval celou bitvu zezadu. I Marc Márquez se snažil dostat před týmového kolegu. Měl k tomu podle Cala dostatečné schopnosti: „Márquez byl lepší než Pedrosa, mohl jej předjet v každém okamžiku. Ale jen se vezl... Nechápejte mě špatně, motorku ještě nemá zažitou, ale v první zatáčce měl spousty času úspěšně na Daniho zaútočit.“
Márquez sám to pojal jako učení. Jak závodit a jak se přizpůsobit motocyklu MotoGP. Potřeboval zjistit, jak jinak jezdit s opotřebovanými pneumatikami, jak používat menší náklon a větší výkon. Zakusil, že závod MotoGP je mnohem fyzicky náročnější než závod Moto2. Zjistil, že je mnohem těžší předjet jezdce MotoGP než kluky v Moto2… A znovu je pravda někde uprostřed. Márquez se usadil za Pedrosou a pozoroval a učil se. Už během závodu se Marcův styl začal měnit. Ve výjezdech stavěl stroj dříve, aby se mu dostalo vyšší rychlosti. To vše jej udržovalo v optimální pohodě, takže když konečně na Daniho zaútočil, učinil tak s rozvahou a náležitou pozorností. A zcela jistě nechtěl zavdat příčinu k rozdmýchání „ohně na střeše" garáže Repsol Hondy, který stejně bezpochyby přijde. Jen to nemusí být zbytečně brzy...
Tak rychle se Márquez učil, že Rossi musel učinit několik pokusů, než se mu podařilo udržet mladého Španěla za zády. Márquez nemá respekt k autoritám nebo postavení či k mýtům a legendám. Rossiho chtěl porazit se stejným odhodláním, s jakým v šestnácti porazil Claudia Cortiho. Myšlením je to pravý motocyklový závodník – nikdo ze soupeřů před ním nemá co pohledávat! A nezáleží na tom, kdo ti soupeři jsou. Marc Márquez je především opravdový závodník.
I jeho talent je nepochybný. Umístění na pódiu hned při prvním závodě. I Jorge Lorenzo tohle dokázal. I Dani Pedrosa. Protože to je to jediné správné, co musíte udělat, pokud se snažíte být mistrem světa.
Pravděpodobně největším příběhem neděle, jsou změny v myslích jezdců, které nastaly během a po závodě. Jorge Lorenzo, Dani Pedrosa a Casey Stoner soustředili veškeré své úsilí na precizně zajetá kola. Snažili se o dokonalost do té míry, že předjíždění se zdálo být riskantní záležitostí. Valentino Rossi s nově objeveným spojencem Márquezem se o tyto jemné nuance starají jen okrajově. Zajímají je pouze soupeři před nimi a touha je pokořit, jakkoliv to jde. Márquez byl opatrný jen v soupeření s Danim Pedrosou. Byl si velmi dobře vědom toho, že i sebemenší kolize s týmovým kolegou může být příčinou výbuchu již tak obtížné situace mezi manažery obou jezdců Emiliem Alzamorou a Albertem Puigem.
Příště bude méně opatrný, dá větší průchod své přirozené povaze a agresívnějšímu přístupu, který bude tím, co otřese MotoGP. Oba, Márquez i Rossi, budou dělat to, co k životu potřebují. Útočit a předjíždět jezdce před sebou a ne jen zdvořile čekat na případnou chybu, jak se stalo zvykem v posledních letech. Cal Crutchlow se už naučil, že musí jít jejich cestou. Na otázku, co se chystá udělat příště, pokud se znovu „zasekne“ za Hondou, měl jasno: „Vytrhnu list z Valentinovy knihy a začnu nabíjet. Jestli je tohle jediná cesta k úspěchu, pak to musíme udělat.“
Pokud by se Rossi kvalifikoval lépe – a sám připustil, že nový formát kvalifikace je něco, co se musí naučit lépe využít – pak může snadno být blízko Lorenza a pokusit se dostat před něj. A nebude dlouho trvat, než se k nim připojí Márquez. Vzhledem k tomu jak rychlý byl při testech v Austinu, může se tak stát hned v příštím závodě. Pak uvidíme, jak si Lorenzo poradí s dvojnásobným atakem. A jakmile ostatní jezdci uvidí, že agresívní styl jízdy přináší výsledky, pak i oni se začnou snažit využít stejnou taktiku.
Jistě, Doktor je zpátky. Co je ale důležitější, na scéně se objevil nový kluk se stejným přístupem a přinejmenším stejně velkým talentem. Kombinace Rossi – Márquez hluboce ovlivní letošní sezónu MotoGP, ale i série v letech budoucích. Je to injekce, stimul, který série zoufale potřebují k obnovení napětí a vzrušení, jež v posledních letech chyběli. Soudě podle počtu ochraptělých novinářů řvoucích v neděli večer u televizních obrazovek v tiskovém centru v Kataru, zdá se, že skutečně přichází opravdu dobrý rok.
(zdroj: motomatters.com)