Fotograf Světa motorů Václav Duška ml. byl minulý rok jediným na planetě, který fotil závody mistrovství světa MotoGP i MS superbiků. Co všechno zažil?
Výběr: Ze 150 lidí vybrala promotérská španělská společnost Dorna Sports 14 lidí z celého světa a já jsem dostal e-mail, že jsem mezi nimi. V první zatáčce při startu jsme stáli vedle sebe. V tiskovém středisku už byla připravená místa v rozestupech. Bylo nás tam podstatně méně, krásně jsme se rozprostřeli po místnosti a měli dost svého prostoru.
Předpisy: Přímo od Dorny jsme získali soupis nařízení, že se všichni máme držet ve své „bublině“. Takže to byly cesta jen z okruhu do hotelu a zase zpátky, ale nestěžuji si. Někteří lidé si hloupě pověsili fotky na sociální sítě a byli odhaleni. Drtivá většina však pravidla striktně dodržovala.
Testování: Probíhalo před každým víkendem. Člověk přišel a udělal si test PCR. Když jsme byli v paddocku, tam nebyl jediný problém. Nejvíc jsme se báli venku – v hotelu, na letišti. Paradoxně jsme byli v pohodě i se závodníky, všichni totiž měli udělané testy.
Rouška: Nosili je důsledně všichni. V tiskovém středisku a fotografové od začátku až do konce. Byl tam člověk od ochranky okruhu, který nás všechny kontroloval. Když dělali mechanici večer motorku, možná si to na chvíli sundali. Jinak 99,9 procenta lidí ji mělo pořád. Až jsem koukal, jak jsou disciplinovaní. Novináři se vždycky těší na Red Bull Ring na bohaté občertvení, ale tentokrát jsme nedostali ani sušenku.
Okruhy: V Barceloně byla v tiskovém středisku extrémně svědomitá uklízečka. Člověk se postavil a přišla ho vydezinfi kovat. Šel jsem si vyměnit objektiv a ona „šůrovala“ moje místo.
Absence: Ani jeden z fotografů během sezony nevypadl. Minulý rok byl, ač se to zdá možná divné, strašně super. Vznikaly situace, kdy za mnou přišel například fotograf Valentina Rossiho Gigi, jestli nemám tuhle a tuhle fotku. Takže jsme se obecně sblížili. Víc si vypomáhali.
Fotograf: Z pohledu pracujícího člověka to bylo jednoduché. Na okruh bez zácpy, všude hodně prostoru. Nikomu jsem se nemusel vyhýbat. Samozřejmě mi chyběla atmosféra fanoušků. Problém je, že si člověk dýchá do hledáčku, až se zamlží. Ale fotky nejsou horší. Nakonec se s tím každý popasoval.
Emoce: Na fotkách chybí půlka obličeje, a když má závodník ještě čepici, je to divné. Každý chce přece vidět emoce. Ostatně vznikala spousta situací, kdy šel někdo na stupně vítězů a zapomněl si sundat roušku. Když máte zamaskované radující se tváře, není to ono.
Zákazníci: Od půlky sezony už bylo řečeno, že nemusejí mít roušky deset minut před startem. Všichni z týmu, kteří byli kolem, tak měli štít. Fotografové ho museli mít taky. Mně se s tím špatně fotilo, a tak jsem dokumentoval z dálky. Jednou jsem se přiblížil, a už mě pokárali. Všude byly dezinfekce. Jídla byla zabalená ve speciálních krabičkách. Všechno dokonale chráněné.
Václav Duška Jr.
Odmala sleduje motocyklové závody, jako kluk se několik let věnoval motokrosu. Zhruba v roce 2010 objevil kouzlo sportovní fotografie. Pracuje jako freelancer pro některá světová média a je součástí britské fotoagentury, kde se podílí například na focení továrních značek Yamaha nebo Kawasaki.
Za úspěch pandemií silně ovlivněného roku 2020 považuje skutečnost, že byl jedním z 15 fotografů z celého světa, který byla udělená akreditace, tedy povolení se celého seriálu MotoGP a WorldSBK účastnit a fotit.
Tresty: Španěl Jorge Martin, jezdící třídu Moto2, chytil koronavirus od přítelkyně na dovolené. Největším potrestáním pro něj bylo, že nevyhrál titul. Jeho krajan v MotoGP Iker Lecuona nemohl startovat, protože jeho bratr byl pozitivní na covid.
Márquez: Ze sportovního hlediska mi nechyběl vůbec. Loni to byly závody všichni se všemi, bez něj to bylo nevyzpytatelnější. Jeho dominance bývala velká a ze způsobu jízdy bylo zjevné, že dříve, nebo později dojde k velkému pádu. Uvidíme, jak se bude jeho zlomená pravá ruka hojit.
Brno: Poprvé jsem si tam před několika lety zmáčkl spoušť. Brno je vyspělá trať, bude mi moc chybět. Pokud jde o Čechy v minulé sezoně, s Filipem Salačem, který jezdí Moto3, jsem se na závodech nepotkal. U mechanika Dana Petáka od KTM jsem se každý víkend zastavil a prohodil pár slov.
Diváci: MotoGP není fotbal ani MMA, kde borec potřebuje atmosféru. V motocyklových závodech se musí jezdec ve vysoké rychlosti koncentrovat na řízení stroje, dění kolem sebe a nemůže vnímat diváky. Když motorka burácí, je to pro diváka zážitek, který nejde předat. Žádný sport bez fanoušků nemá cenu. Oni jsou nejdůležitější.
Domov: Odjížděl jsem z domova na konci července a vrátil se koncem října. Bylo to dvanáct víkendů v řadě. U rodičů jsem zase vyměnil věci a odletěl zpátky. Byl jsem jediný z fotografů, kdo absolvoval takřka všechny závody v obou šampionátech: MotoGP i mistrovství světa superbiků.
Čísla Václava Dušky
- 96.323 fotografi í v MotoGP
- 10 000 kilometrů najetých v autě
- 114 dnů mimo domov
- 45 na dálnici předjetých
- kamionů jednotlivých týmů
- 18 testů PCR
- 16 závodů MotoGP + MS
- superbiků
- 7 navštívených zemí
- 0 pozitivnich testů
Rozhovor vedli: Michal Štěpanovský a Tomáš Hadač
Článek vyšel v časopisu Svět motorů 05/21. Můžete si ho objednat na ikiosek.cz.