Dokonce i počasí se na tuto výjimečnou událost umoudřilo. To všechno byla letošní australská Grand Prix na Phillip Islandu. Všechny tři závody byly mnohem méně vášnivé než o předchozích dvou víkendech, ale na tom tolik nezáleželo. Vše kompenzoval způsob, jakým si vítězové zajistili svá vítězství a euforie, s jakou prostě museli australští fanouškové fandit ve všech třech kategoriích.
Začalo to závodem Moto3. Sandro Cortese, zbaven veškeré tíhy a odpovědnosti tím, že získal titul už v Sepangu, odjel svůj snad nejlepší závod sezóny. Po většinu závodu se potýkal s Miguelem Oliveirou a v závěru skončil neporažen. Domácí publikum bouřilo díky sedmnáctiletému klukovi, domácímu jezdci Arthuru Sissisovi. Bývalý účastník Red Bull Rookies Cupu vyhrál urputnou bitvu o třetí místo a v neděli poprvé stanul na stupních vítězů.
V Moto2 předvedl Pol Espargaró ukázku dominance, tak zřídka viděnou v konkurencí nabité třídě šestistovek. Po tom, co si Espargaró autoritativně přisvojil všechny tréninkové jízdy, se nedá říct, že by to bylo tak nečekané. Ale právě styl, jakým Španěl vyhrál, byl velmi působivý. Pár kol mu trvalo, než se dostal před Marca Márqueze a Takaaki Nakagamiho. Ale jakmile je předjel, naděloval většině soupeřů na dráze sekundu i více na kolo. Domů si tak odváží pozoruhodné vítězství. Espargaró vlastně ani nemohl dělat nic jiného, pokud ještě chtěl nějak ovlivnit zisk titulu Marcem Márquezem. Jednoduše musel vyhrát tolik závodů, kolik jen bylo možné. A doufat...doufat v chybu Márquezovu.
A domácí publikum bouřilo znovu. Anthony West předvedl vynikající závod. Odolal i příliš pozdnímu nástupu Marca Márqueze a vybojoval skvělé druhé místo. Už druhé místo v mokrém Sepangu přineslo australskému veteránovi ohromnou sebedůvěru, kterou West potřeboval. Tým dělal pokroky a za tuto tvrdou práci byl výsledkem v Sepangu odměněn, jak prohlásil na začátku víkendu Australan. Sepang pomohl Tonymu v sobě znovu posílit víru a odhodlání. To vědomí mu přidávalo půl sekundu na kolo. Motocyklové závodění na této úrovni je z 90 % mentální záležitostí.
Márquez dokončil závod jako třetí, ale letošní titul mistra světa v Moto2 získal se ctí. Možná nebyl schopen vyhrát – na Phillip Islandu neměl nikdo na Pola Espargaró – ale Marc dal o sobě při závodě vědět a pódiem si titul zajistil. Marc Márquez je zaslouženým mistrem světa, ať už kritici mladého talentovaného Španěla říkají, co chtějí. Onboard záběry pořízené v prvním kole závodu v Motegi nabízí jedny z nejzajímavějších důkazů odvahy, dovedností a závodnického citu za posledních několik let. Marc Márquez si zaslouží postoupit výše, postoupit do MotoGP. Marc má vynikající zázemí a podporu, dostalo se mu speciálního zacházení. Je pravdou, že má opravdu solidního sponzora a vždy jezdil v silném týmu. Vše byl ale spíše důsledek Marcova výjimečného talentu než čehokoliv jiného. Manažer týmu MotoGP, když se zúčastnil Márquezových testů, už při prvních dvou kolech na motocyklu Moto2 v úžasu pronesl: „Je to velmi zvláštní talent." To, že vyhrál titul na běžném podvozku – zatímco Kalexy ve srovnání s ostatními Sutery byly jednoznačně úspěšnější – vypovídá o Márquezových schopnostech. Od prvního závodu v Kataru 2013 bude Španěl bezpochyby velmi rychlý. Šéf HRC Shuhei Nakamoto prohlásil, že očekává, že by Márquez už v tomto závodě mohl být na stupních vítězů a vůbec by jej to nepřekvapilo.
Hlavním chodem byla ale demonstrace toho, co Casey Stoner dává třídě MotoGP. Stoner, dá se říct, ponížil zbytek pole už během tréninků. Vždy byl důsledně nejméně o půl sekundu rychlejší než kdokoliv jiný. Rozdíl na druhého se často blížil sekundě. Na trati, kde jedno kolo trvá zhruba 90 sekund, je to obrovská výhoda.
Na Caseyho neobvykle dolehla tíha očekávání fanoušků a on věděl, že nesmí udělat chybu, pokud chce vyhrát. Porazit zbytek jezdců nebyl Caseyho aktuální problém, ale udržet si potřebnou koncentraci, to bylo v daný okamžik nejdůležitější. To znamenalo, že do Doohanovy zatáčky vjel až na třetím místě za Lorenzem a Pedrosou. Jorge Lorenzo věděl, že musí skončit před Danim Pedrosou, a proto měl všechnu svou pozornost zaměřenu na Španěla ve službách Repsol Hondy. Nicméně Lorenzův náskok trval jen několik zatáček, Pedrosa na Hondě jej ve vlásence předjel a vzápětí totéž učinil na rovince i Casey Stoner. S Caseym mezi ním a Danim by se pro Jorgeho stala Valencie mnohem složitější. To se nakonec nenaplnilo. Pedrosa v druhém kole havaroval a v zatáčce tak vypadl nejen ze závodu, ale i z boje o mistrovský titul. Byla to Daniho první chyba v sezóně, první a velmi drahá...
Každopádně Dani Pedrosa později nelitoval. Pro něj existovala pouze jediná možnost – zůstat před Jorge Lorenzem a pokud možno vyhrát závod. Bodový rozdíl mezi ním a Lorenzem bylo možno umazat pouze jediným způsobem. Riskovat. A Dani za toto riziko zaplatil. Po závodě Dani řekl, že jednoduše musel tlačit, protože naděje se zmenšovaly s každým odjetým závodem. Spíš než zklamaný, byl Dani smutný kvůli svému týmu, rodině a přátelům. Současně byl ale právem hrdý na to, čeho v této sezóně dosáhl. Byla to jasně nejlepší sezóna v MotoGP v jeho kariéře. „Jsem velmi hrdý na svůj výkon," řekl Dani později.
Casey Stoner měl Daniho chybu z první ruky. Pro motogp.com popsal, co se v tu chvíli stalo: „V podstatě je zde, asi dva metry od vnitřního obrubníku velmi nerovný povrch. Asfalt není v dobrém stavu, je starý a hodně oježděný. Pokud v těchto místech zatlačíte na přední pneumatiku, je víceméně jisté, že havarujete. Dani byl při nájezdu trochu dlouhý a trochu široký. Jednoduše toho bylo příliš mnoho na asfalt v tomto stavu a Dani ztratil motorku. Stane se to velmi snadno. Stačí malá záplata na povrchu, která je v pořádku, ale zbytek asfaltu je už nekvalitní. Ihned jsem pochopil, co se Danimu stalo. Bylo mi ho líto, protože se mi tam totéž stalo loni v tréninku a i letos jsem tu měl problém. Je to velmi obtížný bod."
Dani zmizel Caseymu z cesty a triumfální představení mohlo začít. Ačkoliv mohl ze své Hondy dostat ještě víc, nejdůležitější bylo vítězství. Víc než traťové rekordy. To znamenalo, že rekord Nickyho Haydena z roku 2008 nepadl. Casey zvolil raději cestu vybudování si pohodlného náskoku a vítězství než rizika. Dav ho miloval. V závěrečných kolech sklízel domácí hrdina bouřlivé ovace na okruhu, jehož třetí zatáčka, rychlá a zběsilá, vyžadující odvahu a dovednost, ponese už navždy jméno právě Caseyho Stonera. „Nejsem příliš emotivní člověk," řekl Stoner poté, „takže o emocích toho příliš nenamluvím, ale vidět tam dole ty lidi na boxové uličce a na rovince, ty ovace, kterými nás zahrnuli po vítězném závodě, to mluví za vše. Doma jsem měl v průběhu svých závodních let vždycky velikou podporu, ale letos byla ještě větší než roky předtím. Bylo to něco, co mě zasáhlo. V posledních několika kolech závodu jsem vnímal fandění všech lidí kolem trati. Bylo prostě úžasné vidět všechny ty stojící lidi na tribunách a myslím si, že to byl fantastický víkend."
Pořád to ale nebylo dost, aby Casey změnil své rozhodnutí odejít do „důchodu". Na tiskové konferenci byl dotázán, zda to všechno nadšení a ovace, kterých se mu dostalo na Phillip Islandu, nevzbudili lítost nad jeho rozhodnutím. Casey Stoner má jasno: „Ne, jsem pevně rozhodnutý o tom, kam dál povede moje cesta. Své názory nebudu měnit každých pár minut." Možná jedinou cestou jak získat Stonera zpět do MotoGP je návrat k oheň dštícím dvoutaktům.
Pedrosův pád znamenal, že si Lorenzo téměř výletním tempem doplul pro svůj druhý světový titul. Ve skutečnosti tohle není Lorenzův styl. Dobře odstartuje. Neúprosně a tvrdě stupňuje crescendo rychlosti, je stále rychlejší a rychlejší, dokud tento rytmus nezastaví šachovnicový praporek. Nejdříve tlačil, aby zůstal se Stonerem. Ale později, když téměř přišel o předek ve snaze udržet se Australana, rozhodl, že získání titulu je mnohem důležitější než vyhrát závod. Svým desátým druhým místem si Jorge Lorenzo zajistil svůj druhý titul v MotoGP. K tomu všemu je nutno připočítat i šestici vítězných závodů. Jediná nula září na kontě nového šampióna – nula nezaviněná, kterou mu v Assenu „nadělil" Álvaro Bautista.
V letošním roce byl Jorge Lorenzo jako Terminátor, nezastavitelný robot, který prostě pořád kráčí bez ohledu na to, co všechno činíte, abyste jeho kroky zastavili. Lorenzova metoda působí jako metronom. Cvak - cvak - kolo po kole sžíravým tempem, každý zlomek rychlejší než ten předchozí, utahujíc závit těsněji a těsněji, dokud se neodtrhne od soupeře. V sezóně 2012 byl Lorenzo neúprosný. Vyhrál, když mohl, když nemohl, byl druhý. To byla hrozba. Bylo to jedno z nejtěžších a nejpůsobivějších vítězství nedávné historie MotoGP.
Získat titul na Phillip Islandu bylo velmi emotivní, řekl Lorenzo rok po těžkém pádu, který ho tu v roce 2011 stál část prstu. „Loňský rok to byl jeden z nejhorších momentů v mé kariéře," řekl Lorenzo během speciální tiskové konference. „O rok později tu můžu slavit svůj druhý titul v MotoGP. Takže ano, je to velmi emotivní, protože letos to bylo ještě těžší než moje první cesta k zisku světového titulu v roce 2010. Věděl jsem, že letos byli soupeři mnohem silnější a konzistentnější, a tak jsem musel být ještě silnější a konzistentnější než oni. Nebylo to vůbec snadné. Musel jsem být silný, rychlý, riskovat, ale nevyrobit chybu. Navíc Yamaha nám připravila mnohem lepší motocykl než loni. Díky tomu všemu jsme v roce 2012 nejlepší."
Ze svých chyb se poučil, naučil se najít své limity a jezdit na nich, nikoliv přes ně. Mladší Lorenzo byl mnohem méně konzistentní: „Dřív jsem nevěděl, kde mám limity. Byl jsem rychlý, byl jsem zběsilý, ale tímto způsobem jsem se nemohl stát mistrem světa. Dosáhnout cíl, kvůli kterému závodím. Potřeboval jsem se poučit ze svých chyb, zjistit kam až můžu jít a nepřekročit tu pomyslnou hranici. Proto jsem na svůj vývoj tak hrdý." I svůj tým označil za obrovský důvod, proč se stal šampionem, protože všichni, stejně jako on, pracovali bezchybně. „Jsem také velmi vděčný svému týmu," řekl Lorenzo, „protože nikdy neudělal chybu." „Díky tomu byl můj motocykl vždy konkurenceschopný a bez poruch. I z tohoto důvodu máme mistrovský titul."
Tam, kde Honda a Yamaha uspěly, tam Ducati selhala. Valentino Rossi a Nicky Hayden překročili cílovou metu více než třicet sekund za vítězným Caseym Stonerem. Zatímco Valentino Rossi už zřejmě zlomil nad Ducati pomyslnou hůl a stoicky přijal výsledek, Nicky Hayden byl velmi pesimistický. „Je to pro mě těžké, protože obvykle se mi tu líbí," řekl Nicky o trati na Phillip Islandu. „Pamatuji si, když jsem tu s Valentinem bojoval o vítězství, když jsem tu byl na pódiu. A dnes? Skončit sedmý a osmý je neskutečně frustrující."
Částečně byla pro Ducati důvodem problémů hrbolatost trati. Něco, na co si jezdci stěžovali a co bylo ještě horší než v minulém roce, kdy byli organizátoři zavaleni lavinou stížností. Pro rok 2013 je potřeba tento problém vyřešit. Až se příští rok MotoGP na Phillip Island vrátí, měl by být, i díky poradci Caseymu Stonerovi, povrch mnohem lepší.
Ducati, aby fungovala lépe, potřebuje hladkou stopu. Podvozek je pak schopen vyrovnat se s povrchem. Příští závod ve Valencii by měl být snazší. Na počátku roku byla tamější dráha vybroušena a teď je v mnohem lepším stavu. Přestože bude pro muže v rudém jednodušší najít správné nastavení, nebude trať pracovat výlučně v jejich prospěch. Chlapíci od Hondy a Yamahy se také oprostí od všech svazujících záležitostí. S vyřešeným šampionátem se už nikdo nebude ohlížet na počty motorů a záchranu bodů. Bude se bojovat o slávu z vítězství. Čisté závodění. Měla by to být zábava...
(motomatters.com)