Pokud jste měli jakékoliv pochybnosti o tvrzení, že je Márquez zvláštním úkazem, tak premiérová velká cena v Austinu je zlikvidovala. Márquez nastoupil na dráhu, po které se vydali všichni velcí jezdci. V prvním závodě pódium, ve druhém pole position a vítězství. To je přesně to, co neobyčejně talentovaní jezdci mají společné: učit se rychle, závodit rychle a brzy vyhrát.
Způsob Márquezova vítězství byl nejpůsobivější. Společně se svým týmem se Španěl rozhodl nasadit tvrdší zadní pneumatiku, přestože si všichni ostatní (s výjimkou dalšího jezdce na Hondě - Stefana Bradla) vybrali tu měkčí z obou směsí. Po raketovém startu se zařadil za svého týmového kolegu Daniho Pedrosu, jezdce působícího již osmou sezónu v MotoGP. Za ním četl a vyhodnocoval, jak se opotřebovává zadní pneumatika RC213V. Poté důrazně a odvážně zaútočil a Daniho předjel mezi zatáčkami pět a šest. Marc si současně pošetřil i svou přední měkkou pneumatiku, která pak působila jen menší problémy při jeho cestě za vítězstvím. První vítězství v MotoGP, v historických tabulkách dva vymazané Spencerovy záznamy z roku 1982. Bilance mladého Španěla není jen záležitostí talentu, ale obrovské vyspělosti a také pravděpodobně podpory v současnosti nejsilnějšího týmu v paddocku.
Oba, Marc i jeho otec Julian, byli dychtiví dát dosažený úspěch do souvislostí. „Lidé si pamatují rekordy v době, kdy žijí, právě teď," řekl Julian Márquez. „Musíte mít však stále na paměti, že jednoho dne přijde jezdec, který Marcův rekord překoná. A od toho dne už si nikdo nebude pamatovat, že byl Marc, který kdysi držel rekord," konstatoval. Pak ale dodal poněkud zlověstně: „Ale toho, kdo vyhrál šampionát, si lidi pamatovat budou."
Marcův otec také poukázal na to, že jeho syn měl spoustu času na překonání rekordu, neboť je ještě o 133 dnů mladší než byl ve své době Freddie Spencer. A tady zmiňuje zajímavou skutečnost: Marquez vyhrál v Austinu, protože texaský okruh jasně favorizuje Hondy. Jezdec týmu Repsol Honda zde suverénně ovládl už minulý měsíc testování a do značné míry dominoval všem tréninkům a kvalifikaci. Austin je jednoznačně trať, která vyhovuje jezdci i stroji, trať, která dala Hondám sílu v testech i o víkendu.
To rovněž ukazuje na fakt, jak velmi cenné mohou být při lámání rekordů jakékoliv okolnosti: kdyby například došlo k závodu v Austinu v říjnu nebo listopadu, mohl Márquez čekat na své první vítězství mnohem déle. Z Kataru do Jerezu, Laguna Seca... řekněme, v první polovině sezóny, se MotoGP jede na tratích, které upřednostňují a zvýhodňují Yamahu (ačkoliv, buďme spravedliví, Hondě náleží několik vítězství i na těchto okruzích). Pokud by byl Austin později, nemusel by být možná Spencerův rekord nejmladšího vítěze pokořen, přestože rekord nejmladšího polemana by byl s největší pravděpodobností přepsán snadněji. Historické tabulky rekordů jsou citlivé na ruku osudu a jsou pomíjivé. Však jména mistrů světa jsou tesána do kamene a zůstávají navěky...
Ačkoliv Márquez skončil před svým týmovým kolegou, Dani Pedrosa byl po závodě optimistický. Z Kataru odjížděl s hlavou plnou starostí a obav, aby byl vůbec po celý víkend konkurenceschopný. Tolik důležité sebevědomí mu mohl navrátit pouze plnohodnotný výkon v boji o vítězství v Texasu. Na tiskové konferenci řekl k výkonu týmového kolegy jednoduše: „Marc byl dnes výborný." Dani však přiznal, že sám bojoval s únavovou křečí v levém tricepsu, což mu při zatáčení zprava doleva působilo nezanedbatelný problém. Je to výsledek fyzické kondice a Dani připustil, že na ní potřebuje zapracovat, protože spousta okruhů s nutností intenzívního brzdění na levou ruku teprve přijde.
Tam, kde měl být Jorge Lorenzo nadšený, ukončil závod s pocitem frustrace. Nečekal, že bude tak blízko vedoucím Hondám, zvláště poté, co se celý víkend potýkal s nedobrou přilnavostí. Zaostat za Márquezem jen o pár sekund bylo více bolestivé, než mít ztrátu přes deset sekund. Wilco Zeelenberg, Lorenzův týmový manažer k tomu jen dodal: „Kde nic není, s tím nic nenaděláme." Možná, kdyby byl Jorge na trati o den déle, mohl by získat takové tempo, aby bojoval o druhé a možná i první místo. Možná... A vědomí toho, že bylo možné dosáhnout lepšího výsledku, jen zhoršilo Jorgeho náladu v cíli.
Změna Lorenzovy konkurenceschopnosti přišla v okamžiku, kdy se jeho tým rozhodl vsadit na úpravu nastavení převodovky. Zkrácený druhý rychlostí stupeň na tovární Yamaze M1 umožnil využití dvojky v serpentinách a lepší výjezdy z nich. Byl to hazard, který, jak ukázal warm up, se vyplatil. „Normálně jsme vyzkoušeli všechny varianty nastavení, takže v zahřívacím tréninku už jsme se mohli pustit do něčeho docela zcestného," vysvětlil Zeelenberg. Vyšlo to, Jorge Lorenzo byl mnohem blíž, než očekával. Ale stále ne dost blízko...
Tři sekundy za Lorenzem dokončil závod Cal Crutchlow. Pro něj to byl závod, který považuje za možná svůj nejlepší závod v MotoGP. Cal byl rychlý, byl konzistentní a vyrobil pouze jedinou chybu, když byl široký v zatáčce v momentě, kdy útočil na Stefana Bradla. Ale tato chyba je velmi snadno omluvitelná: je lepší být široký ve snaze o předjetí než se nepokoušet předjíždět vůbec. Jakmile Crutchlow Němce zdolal, zvyšoval své tempo a v druhé polovině závodu byl často nejrychlejším jezdcem na trati.
Co je na Britově výkonu pozoruhodné, to je fakt, že skvělého výsledku dosáhl bez předchozího testování v Austinu. Závod dokončil i před Stefanem Bradlem i před Valentinem Rossim, přičemž oba jmenovaní v Texasu zhruba před měsícem testovali. Připočtěme k tomu obrovské problémy, které týmu Tech3 způsobil čtvrteční požár, včetně poškození sady nahříváků, které, jak časem zjistil technik od Bridgestone, pracovaly pouze na jedné straně pneumatiky a ne na obou. Cal Crutchlow startoval do závodu v Austinu s minimální přípravou. Přesto dokončil závod jako čtvrtý.
Calovo nadšení bylo poskvrněno tím, že nikdo nepřišel na jeho pozávodní tiskovku. Byla to kombinace příliš dlouhé tiskové konference s jezdci na pódiu a časová kolize s tiskovkou Valentina Rossiho. Italova narychlo naplánovaná tisková konference naprosto ignorovala předem dohodnutý časový rozvrh brífinků, který je vždy sestaven tak, aby umožnil novinářům mluvit s co největším počtem jezdců. Skupina shromážděných novinářů raději poslouchala muže, který skončil šestý deset sekund za Crutchlowem, ale nikdo se nepřišel podívat na borce, který právě zajel jeden ze svých nejlepších závodů kariéry. Média jsou vrtkavá milenka. Milují slávu víc než skutečný úspěch...
Co se dozvěděli novináři, kteří přišli za Rossim? Proč skončil tak daleko v poli? Problémem byl částečně brzdný systém, kde se z jednoho z disků odštípl úlomek, což při brzdění způsobovalo vibrace. Druhým problémem, přinejmenším stejně tak velkým, bylo nastavení motocyklu. Během zahřívacího tréninku se Italův tým snažil radikálně přenastavit rozložení hmotnosti a zdálo se, že je to dobrá volba. V závodě však šli s nastavením ještě dál, ale tento krok už byl za hranicí. Rossi jednoduše neměl minulý víkend šanci. Teď bude s nadějí vzhlížet k Jerezu, trati, kterou má rád. K trati, kde je rychlý, i když ne tak rychlý jako Cal Crutchlow v testech.
Je třeba zmínit i další tři momenty. Za prvé, Aleix Espargaró, který se se svým CRT strojem stále drží na chvostu speciálů, mezi satelity. V Austinu si dojel pro jedenácté místo před Bradleym Smithem a Benem Spiesem. A jeho čas nebyl daleko od času desátého Nickyho Haydena.
Za druhé, Nico Terol. Terol byl příslibem, který se ale ve skutečnosti nikdy nenaplnil, a to zejména od jeho vstupu do třídy Moto2. Ale vzpruha pro jeho sebevědomí přišla právě včas, ve Valencii, v posledním závodě loňské sezóny. Nico vystoupil na stupně vítězů, což mu dodalo vůli více důvěřovat svému stroji a psychickou sílu více bojovat na trati. A to se teď vyplatilo, dosáhl svého prvního vítězství ve střední třídě.
A konečně, Alex Rins. Mladý Španěl má sice k dispozici ten správný stroj – tovární KTM jsou téměř bezkonkureční – ale stále se musí potýkat s Maverickem Viñalesem a Luisem Salomem. Do závodu odstartoval z pole position s lehkostí, jako by tam jeho největší rivalové ani nebyli. V restartovaném závodu na zbývajících pět kol se jej sice dokázal Luis Salom držet, ale v posledním „hop nebo trop" útoku na Rinse byl široký a Alexe nepřekonal. Je to druhá Alexova sezóna v Moto3 a již se z něj stává uchazeč o titul. Mladý Španěl je určitě jezdec, který stojí za naši pozornost.
A nakonec, otázka „nepřítomných přátel". The Circuit of the Americas je přesně 5 513 metrů dlouhý. Použijeme-li míle, jeho délka je tedy 3,426 míle. Chcete-li zkráceně 3,4 míle. A proto by nemělo být žádným překvapením, že číslo #34 - legenda MotoGP Kevin Schwantz spolupracoval při projektování trati. COTA o víkendu pociťovala jeho vynucenou nepřítomnost více, než by vnímala jeho přítomnost. Bez ohledu na křivdy, pravdu a právo v této kauze můžeme jen doufat, že dojde k rychlému vyřešení situace. Zanechává totiž po texaském premiérovém svátku motocyklového sportu hořkou pachuť v ústech. To je více než jisté...
(zdroj: motomatters.com)