Jakub Kornfeil to neměl vůbec jednoduché, protože do Japonska více méně odcestoval sám a většina jeho mechaniků zůstala doma v Itálii. O tovární Aprilii se tak staral jen šéf týmu Cecchini a jeho otec.
Důvodem byly samozřejmě obavy ohledně jaderné elektrárny ve Fukušimě. Promotér šampionátu společně s FIM jasně deklaroval, že nebezpečí nehrozí a do Japonska přijel jak šéf Dorny Ezpeleta, tak šéf Mezinárodní motocyklové federace Vito Ippolito. Přesto ne všichni do Motegi přijeli a to se také dotklo Kornfeilova týmu Ongetta Centro Seta.
Třináctý čas v kvalifikaci tak lze považovat za jakýsi zázrak, protože na to, jak motorka během přípravy nefungovala ji Kornfeil do první patnáctky protlačil snad jen silou vůle a obrovského nasazení majitele týmu.
V samotném závodu Kornfeil mohl dosáhnout umístění v první desítce, ale v úvodu absolvoval výlet mimo trať a následovala stíhací jízda, která v celkovém součtu znamenala pět bodů za jedenácté místo v cíli.
„Do závodu jsem nastupoval s tím, že budu chtít porazit Angličana Kenta, bohužel se tak nestalo a on naopak navýšil bodový rozdíl na současných patnáct bodů,“ řekl po závodu v Motegi Jakub Kornfeil. „Elitní desítka se mi tak vzdaluje, nicméně šance to stáhnout a bojovat o ní ještě stále žije. Myslím, že pokud bude ´zbytek´ týmu, což samozřejmě není zbytek, ale jeho převážná část, bude v Austrálii a do konce roku fungovat stejně jako my, co jsme byli v Japonsku, tak na konečnou desátou příčku v MS máme.“
„V dnešním závodě jsem předvedl opět stíhací jízdu, která byla podobná té na Sachsenringu, a jsem za svůj výkon rád. Podařilo se mi předjet devatenáct lidí, v Německu jich bylo „jen“ sedmnáct „kusů“. Vše začalo vydařeným startem, ovšem v první zatáčce jsem se po kontaktu s jedním ze soupeřů o dvě místa propadl a vše jsem chtěl napravit hned v další zatáčce, což mi bylo osudným a vyjel jsem ven.“
„Ne však jen z ideální stopy, ale zkrátka následovala motokrosová vložka a než jsem se z toho vyhrabal, všichni byly už za prvním tunelem. Celý tento manévr vznikl úplně popravdě proto, že jsem si nechtěl nechat odjet tu přední skupinu a Italové Tonucci a Morciano by mě od ní stoprocentně odpojili. A tak jsem s trochou nadsázky mohl, po tomto výletu mimo trať, zapomenout na boj o páté až sedmé místo.“
„Potom, co se gumy očistily a zahřály, započal počínaje druhým kolem můj let ala ´kamikadze´. Nemá cenu popisovat všechny ty souboje a kontakty, protože jich bylo hodně a popravdě řečeno v tom mám sám i trochu guláš, ale s pěti body za jedenácté místo můžu říct, že jsem spokojený. Na druhou stranu však mohl závod trvat i o dvě kola déle a bylo by ještě líp.“
„Strašně moc si cením toho, že jsme ve skromném stavu byli schopni skončit jedenáctí v MS a mám radost i za to, že bodovali oba týmoví kolegové, což je pro šéfa týmu zcela určitě obrovská satisfakce za ty útrapy a zcela vyčerpávající víkend. Všichni pracovali tento víkend excelentně a moje poděkování není velké, ale přímo obrovské,“ řekl závěrem Jakub Kornfeil.
Foto: MPAFoto.com