Z osmého místa měl Jakub Kornfeil velkou radost a nebýt drobné chybičky v samotném závěru, mohlo to být dokonce ještě o něco lepší. Radost, ale rychle vystřídal smutek nad ztrátou Marca Simocelliho.
Úsměvy se vytratily a po tvářích začaly kanout opravdové chlapské slzy. „Já bych raději asi ani nemluvil,“ řekl Jakub Kornfeil. „Je vůbec o čem? Ach jo … !“
„Dnešní vedro bylo neskutečné. Start se mi tak nějak normálně podařil a do první zatáčky jsem najížděl z venku, protože tam nikde nebylo už místo a tak jsem se i nějak zasekl. Navíc byl na výjezdu domácí jezdec Khairuddin, který mě trochu přibrzdil a ještě mě předjel někdo z Mahindry a tak jsem měl celé první kolo vůbec špatné.“
„Potom mi nezbývalo nic jiného než za to pořádně vzít, protože pokud jsem měl udržet kontakt s Kentem, který společně s Moncayem začal ujíždět, tak jsem prostě musel hodně tahat. Za dvě kola jsem je sjel a zařadil se do skupinky, která byla vlastně bitvou o desáté místo. Okamžitě jsem se zapojil do bojů, které vlastně trvaly až do samotného konce závodu.“
„Ty nejkrutější pak s domácím závodníkem Zulfahmi Khairuddinem. Jel doma a fakt hodně na krev. V nájezdu do posledního kola jsme se nechal předjet, protože jsem věděl, že by mi to někde z větru poslal, vlastně se to v průběhu závodu stalo vícekrát. Do útoku jsem chtěl již z větru já a do poslední zatáčky jsem mu to tam poslal. Byl jsem ale delší. Využil to, vrátil se do ideální stopy a tím pádem skončil přede mnou.“
„Nebyl to jednoduchý závod, protože jsem měl problémy se zadním kolem a bylo velmi těžké se s tím srovnat. Zvažovali jsme dvě varianty pneumatik, ale nakonec jsme se rozhodli pro směs F, která by měla vydržet více, ale i tak to klouzalo,“ pokračoval Kornfeil. „Děkuji všem za to, jak mi nachystali motorku. Vše fungovalo skvěle. Po dlouhé době to byl skvělý souboj a výsledek to jen umocnil, ovšem jen na krátko. To je ale všechno…., to ostatní okolo je už smutné!.“
Foto: MPAFoto.com