Celý závodní víkend katalánské Velké ceny bude pro Jakuba Kornfeila jedním velkým zklamáním. Do závodu startoval až ze sedmnácté pozice.
I když v úvodu závodu patřil k nejrychlejším jezdcům na trati, nevyhnul se kolizi s jedním ze soupeřů.
Výborným startem se během prvního úseku Jakub Kornfeil posunul až na desáté místo. Kvůli incidentu mezi Jasperem Iwemou a Niklasem Ajem se ale znovu propadl. Ze šestnáctého místa se však Kornfeilovi povedlo dostat až na čelo druhé skupiny, ve které společně s naším jezdcem bojovali jmenovitě: Zulfahmi Khrairuddin, Niccoló Antonelli, Alexis Masbou, Isaac Viňales, Livio Loi, Arthur Sissis, Brad Binder a Ital Alessandro Tonucci. Ve třetím kole závodu Jakub dokonce zajel momentální nejrychlejší kolo závodu. Zkrátka úvod jako z říše snů.
Celé senzační Kornfeilovo počínání ale skončilo v pátém kole. Agresivní nálet do zatáčky číslo pět v podání Livia Loie totiž nemohl skončit nijak jinak než pádem. Na celou událost bohužel doplatil i náš závodník, když zasáhl letící stroj mladého Belgičana, který mu upadl přímo pod kola. Takže musel mimo trať. Jakub Kornfeil se vydal zpět na závodní dráhu, ale deset kol před koncem byl nucen ze závodu odstoupit. Opět tedy velká smůla pro našeho jezdce, který bude mít možnost se poprat o další body za třináct dnů v nizozemském Assenu.
Jakub Kornfeil: „Jestli to včera bylo mega špatné, tak dneska je to ještě horší. Ptáte se proč? Protože dneska všechno fungovalo absolutně na jedničku. Měl jsem perfektní start - naprostá pecka. Byl jsem někde kolem desítky. A ve třetím kole jsem byl dokonce nejrychlejším na trati. Sice jsem pak ztratil dvě pozice, ale to by nebylo ještě tak strašné. Posléze jsem se ale propadl zpět na šestnácté místo. Iwema tam měl totiž ten incident s Niklasem Ajem. Jasper zabrzdil hrozně pozdě, proto se tam všichni požduchali. Musel jsem okamžitě začít brzdit, abych se tomu vyhnul. Tím jsem hodně ztratil. Druhá skupina trošku ujela. Naštěstí se mně podařilo ji velmi rychle stáhnout. Dostal jsem se až na její čelo. Motorka jela výborně, já se cítil skvěle, pneumatiky držely, jak měly. Byl jsem tedy na čele té skupiny, měl jsem fakt na to, abych z ní ujel a začal stahovat tu první. To by se ale nesmělo stát to, co se stalo. V nájezdu do páté zatáčky, Livio Loi, začal brzdit hrozně pozdě. Naletěl tam opravdu, řekněme dost nevybíravě, bylo jasné, že to skončí pádem. Já měl v ten okamžik venkovní stopu. Loi musel samozřejmě tvrdě brzdit. Nenásledovalo nic jiného, než jeho pád na přední kolo. Jeho letící motorce se nedalo vyhnout, a proto jsem navštívil španělský kačírek a dokonce i trávu, která leží až za ním. Vrátil jsem se na trať, měl jsem pochopitelně obrovskou ztrátu. Hrozně mně vibrovalo přední kolo. Myslel jsem si, že jsou to kamínky. Jenže když to trvalo déle, zajel jsem do boxu. Pak jsme si všimli, že srážka se strojem Livia Loie poškodila přední část mé motorky. Deset kol před koncem tedy bylo po závodě. Říct, že mě to mrzí, je opravdu hodně slabé vyjádření mých pocitů. Je to prostě hrozné, když všechno funguje, cítíte se dobře, jedete rychle, a zase přijde tak nešťastný okamžik. Je to nula, která bude hodně bolet. Vždycky se prostě musí něco stát. Moc děkuji týmu za výborné nastavení do závodu, motorka byla fakt výborná. Pak chci mému tátovi popřát ke dni otců pevné nervy. Po tom dnešku je budeme opravdu potřebovat oba dva. Za třináct dnů nás čeká domácí závod mého týmu. Assen mám rád. Doufám, že tam prolomíme tu obrovskou smůlu a alespoň trošku zalepíme rány z posledních dvou závodů. “