Třídy MotoGP a Moto2 byly takticky zvládnuty brilantně, viděli jsme drtivé porážky soupeřů, ale upřímně – moc zábavy nám tyto závody nepřinesly. Naštěstí totéž nemůžeme říct o jezdcích z třídy Moto3. Mladíci odstartovali závodní neděli fantasticky a jejich závod se prakticky rozhodoval až v posledním sektoru.
Vítězství Luise Saloma bylo zasloužené, a to z mnoha pohledů. Španěl plíživě pronásledoval Sandra Corteseho a Mavericka Viñalese celý dlouhý závod. Byl si vědom, že může jedině vydělat, pokud některý z jezdců před ním vyrobí chybu. Tou chybou se ukázala být posedlost Corteseho a Viñalese. Posedlost touhou zvítězit, posedlost touhou jeden druhého porazit v boji o mistrovské body. Salomův čas přišel v zatáčce číslo 10. Využil ideální stopu, ideální rychlost, vzájemné zaujetí dvou bojujících soupeřů a vystřelil svůj Kalex/KTM na čelo závodu. Až do konce závodu pak udržel linii a výkon stroje a slavil vítězství. Své první vítězství v závodech Grand Prix.
Toto vítězství je také odměnou pro tým. Od doby, co od Arie Molenaara převzal tým Roelf Waninge, je stáj RW Racing GP přínosem pro sérii Moto3. RW Racing hospodaří jen se skromnými prostředky, ale snaží se z toho, co mají, vytěžit maximum. Nevyhazují peníze, pokud mají problémy, ale raději se je snaží napravit v týmu. Spojení s Luisem Salomem bylo rozumné: je to už třetí sezóna spolupráce Saloma s šéfmechanikem Henkem Spaanem a stabilita této spolupráce se vyplácí. Luis má před sebou ještě dlouhou cestu, než bude bojovat o mistrovský titul, ale zdá se, že od tohoto okamžiku začíná hrát v třídě Moto3 větší roli.
Průběžně vedoucí jezdec čtvrtlitrové kategorie udělal v neděli velký krok směrem k zisku titulu, zvlášť, když Maverick Viñales v předposlední zatáčce havaroval. Bitva mezi těmito dvěma jezdci byla zajímavá. Kontrast mezi vyzrálostí a konzistentností Corteseho a impulzívností a genialitou Viñalese. Německý závodník teď vede šampionát před Viñalesem s náskokem devětadvaceti bodů, přestože jen dvakrát v této sezóně stál na stupni nejvyšším. To Maverick si může zapsat do statistik padesátiprocentní trefu do černého. Z desíti závodů jich pět vyhrál. Jenže tam, kde má Sandro v každém závodě (kromě Le Mans) stupně vítězů, tam má Maverick u dvou svých umístění ve výsledkové listině značku DNF (nedokončil). To prezentuje významnou ztrátu bodů do hodnocení šampionátu. Pokud by se Viñales po zbytek sezóny naučil zůstat v sedle své FTR Hondy, i když právě nevítězí, šance na zisk titulu ještě žije.
Paralela mezi závodem Moto2 a MotoGP byla docela fascinující. Od příští sezóny spoluhráči v týmu Repsol Honda se v pravou chvíli dostali do vedení svých závodů a oba nasadili tak zničující tempo, že ani jejich nejbližší a největší soupeři nebyli schopni se přizpůsobit. Bylo až téměř trapné, jak oba, Marc Marquez v Moto2 a Dani Pedrosa v MotoGP, dokázali zajíždět kola o půl i více sekundy rychleji než jejich soupeři. V ten den se jednalo nepochybně o dva nejsilnější muže na Staré cihelně. Způsob, jakým vyhráli své závody, by měl zasít semínko strachu do srdcí všech jejich protivníků v MotoGP v příštím roce i následujících letech.
Ačkoliv byl způsob vítězství obou borců, Marqueze i Pedrosy totožný, vliv na ty, kteří je pronásledovali, byl výrazně odlišný. Marcovo vítězství v šestistovkách bylo výsledkem velmi chytře zvoleného správného okamžiku, kdy si podmanit špici závodního pole. V té době se největší rival Pol Espargaró potýkal s provozem na trati. Když už se Polovi podařilo probojovat si cestu do vedení skupiny Marcových pronásledovatelů, ani jedenkrát se mu ale nepodařilo zachytit tempo závodníka v čele. To byl dost znepokojující vývoj pro jezdce, který si podmanil všechny tréninky v Indy.
Dani Pedrosa vyrazil kupředu včas a jednoduše nastavil tempo, které bylo vzdáleno čemukoliv, co by mu mohlo konkurovat. Lorenzův risk nasadit měkké gumy se nevyplatil tak, jak Jorge doufal. Výkonnost v druhé polovině závodu klesala, ale je téměř jisté, že ani s tvrdými pneumatikami by Jorge Daniho závodnímu tempu tentokrát nestačil. Šampion roku 2010 se ve všech trénincích potýkal s nastavením a nejlepší kombinace parametrů se podařila až do kvalifikace. Pedrosovo nedělní tajemství bylo jednoduché: „Od včerejška jsem nechtěl, aby se s motorkou hýbalo. Věděl jsem, jak se bajk chová, gumy byly stejné, teplota venku také velmi podobná. Všechno bylo poměrně známé."
Přesto to na chvíli na trati vypadalo, že by Ben Spies byl schopen vést s Danim plnohodnotný boj. Ve druhém kole se Texasan ujal vedení, když podjel Pedrosu odvážným brzdným manévrem v zatáčce č. 1. Ale co se nestalo: když Spies s Pedrosou rovnocenně bojovali, a krátce po té, co se vedení v závodě zase ujal Španěl, motor Američanovy M1 nevydržel. S mohutným oblakem bílého kouře, který Spies zanechával za sebou, byl nucen ze závodu odstoupit. Spiesův kolotoč smůly pokračuje a již se pomalu ocitá v oblasti statisticky nepravděpodobné. Ben sám už začíná brát situaci s nadhledem: „ V prvních deseti minutách jsem už ani nebyl zklamaný, spíš jsem jen nevěřícně uvažoval o tom, kolik smůly je potřeba k tomu, co se mi přihodilo. Teď už to dospělo do fáze, kdy se mi to zdá být až vtipné."
Další nálož smůly pro Spiese – letos už třetí mechanická porucha. Po problémech s trhlinami v rámu v Kataru a po zkolabování zavěšení na jeho Yamaze v minulém závodě v Laguna Seca, se ihned otevřelo pole pro konspirační teoretiky. Je pravdou, že množství smůly, kterému letos Ben čelí, je již nad rámec toho, co jsou lidé ochotni přijmout jako náhodu. Na druhou stranu jen proto, že je to nezvyklé, nemusí to nutně znamenat, že jsou konspirační úvahy správné. Ve světě, kde kontrolní „vychytávky" a „šílenosti", kterými se jezdci a týmy pokouší vyloučit nepředvídatelné události, nejsou náhodné děje z oblasti „něčeho mezi nebem a zemí" vítány. V tomto okamžiku se však prozatím právě tyto děje zdají být příčinou Spiesových problémů.
Situaci nepomohlo ani to, že motor, který použil Ben Spies v závodě, byl tentýž, který měl ve svém motocyklu při sobotní kvalifikaci, kdy havaroval. Sám Ben vyvázl z havárie relativně dobře, pouze s namoženým svalem v rameni a velkými podlitinami na zádech a ramenou. Ale jeho motor, zdá se, z toho tak lehce nevyšel. Byla škoda, že prokazatelně citelná újma nebyla při prohlídce inženýrů z Yamahy ihned patrná. Ben jel se stejným motorem i v dopoledním zahřívacím tréninku a motor tímto testem prošel „bez ztráty kytičky".
Sebedestrukce Spiesova motoru připomíná Lorenzovu motorku v Assenu, která vychrlila podobně velkolepý oblak kouře poté, co po Bautistově nárazu skončila na boku v hromadě štěrku. Je možné, že jeden prvek – těsnění hlavy? těsnění ventilů? – je náchylný k poškození a je důvodem selhání bez jakéhokoliv varování.
Poté, co si dal Spies pozor, aby za viníka incidentu s motorem neoznačil nikoho uvnitř Yamahy nebo ve vlastním týmu, přece jen u novinářů „zabodoval". Sdělil tisku, že po Mugellu, kde se trápil potížemi po otravě s jídlem, mu bylo sděleno, že „pokud v Laguně nepojedeš na 100%, neukazuj se". Američan samozřejmě nejmenoval toho, kdo tato slova vyřkl, jen poznamenal, že to byl „někdo shora". Akce vyvolává reakci. Je zřejmé, že Benovo oznámení o odchodu z Yamahy prostřednictvím Twitteru, před jedním z největších víkendů „tří ladiček" v roce, na území Spojených států, klíčovém to trhu japonského výrobce, mohlo být spouštěcím mechanismem pro tuto a podobné poznámky. Nicméně vzájemný vztah už je delší dobu napjatý. Přesto Ben důsledně poukazuje na to, že pracuje na 100%, a že toto úsilí může Yamaha jednoduše vyčíst z jeho dat. Co je zřejmé - oběma stranám se uleví, až bude jejich vztah u konce.
Nejstatečnější jízdu tohoto víkendu předvedl jednoznačně úřadující mistr světa Casey Stoner. Do závodu nastoupil i přesto, že měl poškozené všechny vazy v pravém kotníku a zlomené nějaké kosti. Casey ještě do poloviny závodu vypadal velmi silně. Od poloviny závodu však začalo být patrné, že účinek silných léků proti bolesti začíná vyprchávat. Andrea Dovizioso, který se Stonerem bojoval o poslední volné místo na stupních vítězů, poznamenal, že mohl sledovat, jak se Casey snaží měnit jízdní styl tak, aby byl schopen se vyrovnat s omezeními, které mu způsoboval zraněný kotník. „Jeho pozice na motorce byla opravdu špatná," komentoval Dovizioso. „Věděl jsem, že nebude schopen udržet veškerou sílu a energii až do konce. Věděl jsem, že ho můžu porazit." Jak se stalo u Caseyho módou, prohlásil, že je frustrovaný a nespokojený s víkendovými výsledky, protože doufal, že bude schopen udržet se na pódiovém místě. Milujte ho nebo nenáviďte (zdá se, že opravdu existují pouze tyto dvě možnosti, které vyvolává u fanoušků), ale jeho odvaha, odhodlání a schopnost dělat svou práci na nejvyšší úrovni i s tak těžkým zraněním kotníku, jsou obdivuhodné!
Je lákavé – byť ne zcela spravedlivé – srovnávat a porovnávat Caseyho závod se závodem Valentina Rossiho. Ital nehodnotil svůj závod jako nejhorší v sezóně, ale přiznal, že ztratil spoustu času – téměř jednu celou minutu - na vítěze Daniho Pedrosu. Motorka na zadku klouzala, ale ještě horší problémy byly s předkem, kdy motocykl z počátku závodu několikrát málem položil. „Po těchto momentech jsem na motocyklu už jen „brázdil" trať, protože jsem nechtěl havarovat jako v Laguně," řekl Rossi.
Nicméně problémy neměl jen Rossi. Indianapolis je pro Ducati špatná trať. Motocykly z Bologně se už tradičně na levorukých tratích trápí. „Když se trať točí doleva, mám mnohem víc problémů", sdělil Rossi, „doleva necítím vůbec jistotu." Jedinou Rossiho útěchou bylo, že neselhal jako v Laguně Seca. Honda a Ducati se zdají být jako zrcadlový obraz jedna druhé. RC213V miluje levotočivé tratě, kde mizí vibrace, kterými trpí, pokud je okruh veden na pravou ruku. Naopak Desmosedici ztrácí jistotu, když trať vede vlevo.
Rossi už se těší do Brna. Na trať, která je pravotočivá. A pak hned do Misana, kde má být připraven soukromý test s novým materiálem. To, že teď podepsal kontrakt s Yamahou neznamená, že se vzdává své práce v Ducati. „Nemohu přece vzdát sedm závodů, to je příliš mnoho," poznamenal Rossi.
Přechod na Yamahu nemusí být pro Rossiho v příštím roce snadný. „Pro mě bude příští rok velice důležitý," vysvětlil Rossi. „Udělal jsem odvážná rozhodnutí. Chci zjistit, zda jsem stále ještě top jezdec." Život by byl jednodušší, kdyby se rozhodl zůstat s Ducati, předpokládá Valentino. „Mám docela bezpečnou pozici, pokud bych u Ducati zůstal. Můžu brát hodně, hodně peněz a můžu zůstat. A pokud nepřijdou výsledky, no víte... Když ale budu jezdit s M1 společně s Lorenzem, musím dělat vše na maximum. Trénovat na maximum, soustředit se na maximum. Všechny věci musím skloubit na nejvyšší úrovni, abych se mohl pokusit zjistit, zda jsem ještě na vrcholu. Každopádně si myslím, že jsem ještě schopen dobrých výsledků."
(motomatters.com)