Po závodu v Kataru, kde po chybě Marc Márquez pádem předčasně ukončil úvodní podnik šampionátu, chtěl osmnáctiletý Španěl vše odčinit v domácí Grand Prix, ale ani tentokrát neměl štěstí.
Vysoce favorizovaný tým Catalunya Caixa Repsol vstoupil do prostředí šestistovek spolu s mistrem světa 125ccm kubatury Márquezem, který je mnohými pasován do role dalšího Jorge Lorenza v královské kubatuře. Samozřejmě s tímto tvrzením nelze nesouhlasit, talent bezesporu má a ne malý, nicméně teď by hlavně potřeboval tu pomyslnou špetku štěstí.
Rodák ze španělské Cervery dal na radu svého manažera a šéfa týmu Emilia Alzamory a v mokrém závodu, kde startoval z čtvrtého místa, zvolil opatrnější taktiku. To samozřejmě představovalo propad na jedenáctou příčku, ale jakmile došlo k potřebnému zahřátí pneumatik, začal postupně zvyšovat tempo.
V první skupině jel Smith, Takahaši, Lüthi, Iannone a Corsi, Márquez se pohyboval až na posledním místě druhé skupiny jezdců. V devátém kole dojel Julese Cluzela a hned v následujícím Francouze předjel. V té době před ním spadl Juki Takahaši a jezdec týmu Catalunya Caixa Repsol byl najednou pátý, necelé tři sekundy za vedoucím Smithem a s rychlejšími časy na kolo.
Šance na dobrý výsledek byly velmi nadějné, ale v jedenáctém kole přišla první zatáčka, kde Cluzel nedokázal dostatečně zastavit svůj stroj a zezadu narazil do Márqueze, což znamenalo konec nadějím. „Mohl jsem mít dobrý závod. Poučil jsem se z chyby v Kataru a přistupoval k tomu s klidem,“ uvedl Marc Márquez. „V prvních kolech jsem jel hodně opatrně, abych si zahřál pneumatiky a potom jsem předjel nějaké jezdce až jsem dosáhl pátého místa.“
„Nikdy nevíte, co se může přihodit, ale viděl jsem tam šanci bojovat o třetí místo, protože jsem měl dobré tempo a na motorce se cítil velmi dobře,“ pokračoval Španěl. „Po předjetí Cluzela pak do mě v následujícím kole narazil. Jeho omluvu jsem přijal, ale to na výsledku nic nemění. To je důvod, proč v Moto2 musíte sledovat ostatní a zároveň být opatrní v tom, co děláte vy. Noha mě ještě trošku bolí, ale není to nic vážného a to je to nejdůležitější.“