Fakt, že nejen souboje na dráze přitahují pozornost médií a fanoušků motocyklového mistrovství světa, bylo možné ověřit v praxi během éry soupeření mezi dvěma Italy Maxem Biaggim a Valentinem Rossim.
Biaggi zastával naprosto odlišnou linii vystupování, jako jeho o osm let mladší rival Rossi. Rodák z Říma působil mnohem uzavřeněji, jen málokdy se usmál, ale měl (a stále má) početný tábor svých věrných obdivovatelů. V roce 1991 zahájil kariéru jezdce světového šampionátu v čtvrtlitrové kubatuře a ročník 1994 až 1997 naprosto excelentně ovládl čtyřmi tituly mistra světa v řadě.
Samozřejmě po přestupu do královské kubatury v roce 1998, neměl Biaggi v plánu nic jiného než to, že stejný úspěch zaznamená také mezi elitou světa, což se ale nikdy nestalo. Samozřejmě, co se týče titulu mistra světa, protože jinak byl třikrát vicemistrem světa a třikrát skončil třetí.
V cestě za titulem královské kubatury stál Biaggimu jeho krajan Valentino Rossi, který byl naprostým opakem. Vyhrával, při závodění se bavil a bavil všechny kolem sebe, což mu vyneslo obrovskou popularitu po celém světě. Fanoušci Rossiho proti fanouškům Biaggiho, zápas na dráze i mimo ni.
Asi největší incident zaznamenali po závodu v Barceloně 2001, když mimo záběry kamer došlo nejen na slovní, ale také na fyzické výpady obou protagonistů a pokud předtím nebyli kamarády, pak potom to byli rivalové, jejichž vzájemné soupeření přineslo motocyklovému šampionátu vysokou sledovanost.
Dnes je Max Biaggi v seriálu WSBK, letos obhajuje titul a pořád si nenechá nic líbit. Když ale nedávno mluvil na rozhlasové stanici Radio2 SuperMax, hovořil o svém bývalém soupeři až nezvykle vlídně, když mimo jiné uvedl: „Já Rossiho uznávám a vážím si ho a on nikdy neskrýval svůj respekt vůči mě. Nemůžu popřít, že je to legendární jezdec.“
„Dnes jsme oba mnohem vyzrálejší a závodíme ve dvou různých sériích. Každopádně nejsme děti a svou práci si vzájemně respektujeme,“ pokračoval Biaggi, jenž zavzpomínal na období jejich vzájemné rivality (1998 až 1995). „Tak či tak, naše vzájemné soupeření přineslo tomuto sportu hodně. Lidi to přitahovalo a sport, který měl tehdy nižší sledovanost, získal na popularitě. Začalo to jako italský fenomén a pak se z toho stal celosvětový fenomén.“