Pátý závod sezóny na okruhu Bugatti ve francouzském Le Mans zatím znamená pro českého závodníka Jakuba Kornfeila jen jedno velké trápení.
Už od pátku se Jakub ve Francii potýká s velkými potížemi. Výsledkem toho bylo, že ve volných trénincích skončil až za první dvacítkou na třiadvacáté pozici. Do kvalifikace tedy vycházel s ne zrovna výhodnou pozicí a dobrým rytmem pro zajetí dobrého kvalifikačního času, který by závodníkovi z Jižní Moravy zajistil dobré výchozí postavení pro závod. Trápení ale pokračovalo také v kvalifikaci, po jejímž začátku se Jakub usadil na osmnácté pozici s časem 1:44.556. Tento čas se Kornfeilovi podařilo po vyjetí z boxů ve druhé části kvalifikace vylepšit. Přesně v desátém měřeném kole závodník Calvo Teamu zaznamenal své osobní maximum 1:43.831. K dalšímu zlepšení už ale nedošlo a po uplynutí vymezené doby pro měřenou sekci zbyla na Jakuba pouze dvacátá startovní příčka se ztrátou 1.340 vteřiny na vítěze Efrena Vázqueze.
Jakub Kornfeil na okruhu v Le Mans
Jakub Kornfeil: „Do prvního tréninku jsme zvolili naše standardní nastavení, se kterým vyjíždíme všude. To ale vůbec nefungovalo. Navíc jsem měl úplně novou kombinézu, takže trvalo, než jsem se vůbec dokázal hýbat. První kola jsem na motorce seděl jako kámen. Ovšem chování předního kola bylo daleko závažnější. Postupně jsme ale zrychlili a včera odpoledne už to nebylo tak hrozné. Ano, pozice byla špatná, byl jsem až osmnáctý, ale na prvního jsem ztratil 0.9 sekundy. Bylo to neskutečně vyrovnané, takže už to vypadalo, že jsme konečně v bodě, od kterého se budeme moci odrazit vzhůru. Dneska ráno jsem ale byl opět někde hodně hluboko. Mohl jsem jen doufat, že další změny pomůžou k tomu, abychom se v kvalifikaci mohli prát alespoň o to, o co jsme bojovali v minulých závodech. Jenže to prostě nešlo. Náš problém je v tom, že když brzdím, přední pneumatika nemá téměř žádnou přilnavost. Na této trati jsou navíc některé sektory vyloženě brzdařské. V každém nájezdu ztratím stopu, motorku doslova naháním všude možně a pak to vypadá, jak to vypadá. Pochopitelně mám i já nějaké rezervy. Zpočátku jsem si dokonce myslel, že je to celé moje chyba. Jenže po studiích dat jsme zjistili, že to až tak úplně není. Vytáhnout se mně za nikým taky nepodařilo, takže nakonec sedmá řada. Můžu jen doufat v zázračný start a dobrá první tři kola. Samozřejmě všichni víme, jak úzké je první esíčko, kde se to po startu bude neskutečně míchat. Snad se to podaří ustát a něco s tou nepříznivou pozicí udělat. Když se na to podíváme, jsem dvacátý, ztrácím 1.3 sekundy. Pole je neskutečně vyrovnané a stačí jen malé problémy k tomu, aby pár desetinek znamenalo tolik míst. Nebudu ale držet hlavu v dlaních a zítra se s tím prostě musím nějak poprat.“