Více než měsíční prázdniny od závodů Mistrovství světa silničních motocyklů jsou konečně za námi. O víkendu se jela GP v Indianapolis.
Tým českého pilota Jakuba Kornfeila do Ameriky přijížděl s vědomím toho, že ho bude čekat opravdu velká spousta práce. Jak už jsme předeslali po posledním závodu na Sachsenringu, tým udělal zásadní změnu v nastavení svého rámu, aby se konečně podařilo stabilizovat vleklé problémy s vibracemi v oblasti předního kola. Od prvních tréninků se tedy všichni kolem našeho závodníka pustili do práce. První trénink byl pro českého mladíka docela velkým zklamáním, když skončil až na dvacátém místě. Několik změn mu ale napomohlo k tomu, aby se postupně mohl zlepšovat. Z dvacátého místa se postupně během volných tréninků dostal až na šestnáctou příčku kombinovaných časů.
V samotné kvalifikační sekci Kornfeil navázal na své pozvolné zlepšování. Během třinácté minuty kvalifikace Jakub využil před sebou jedoucího Jonase Folgera a dostal se vůbec poprvé tento víkend do první patnáctky. Osm minut do konce Jihomoravan zamířil ke svým mechanikům, aby na poslední část kvalifikace ještě udělali nezbytné změny. Během zastávky byl ale náš reprezentant opět odsunut hluboko do startovního pole. Posledním úderem pak byl v úplně posledním kole čas 1’48:936, který Jakuba Kornfeila zařadil na konečné šestnácté místo a do celkově šesté řady na zítřejší startovní rošt.
Jakub Kornfeil: „Upřímně řečeno, ve dne v noci musím pořád přemýšlet a pořád dokola se ptát, jestli existuje nějaké nastavení, aby to fungovalo alespoň jako FTR. Pořád něco nefunguje, pořád něco hledáme, copak tohle je způsob, jak si závodění užít a tím podat lepší výkon? Na druhou stranu ale musím říct, že od včerejška se hrozně moc změnilo. Každá změna, kterou jsme udělali, se ukázala jako správná a vždy jsme se někam posunuli. Takže jsme aspoň nešlápli ani jednou úplně vedle. Problém je, že i když se za někým chci udržet, moc dlouho to nejde. Kvalifikace nebyla úplně špatná, grip taky docela šel, ale pořád to není ono. My se sice po krůčkách zlepšujeme, jenže zlepšují se všichni. Navíc je to docela dost vyrovnané, takže ztráta není děsivá. Ovšem potěšující taky ne. Když se podívám na výsledky, Kalexy uzavírají startovní pole. Tak nevím, jestli všichni jedeme tak špatně…Ale nad tím nechci polemizovat. Máme, co máme. Zítra prostě budu muset dobře odstartovat a poprat se o nějaké ty body.“
I když se start do Velké ceny USA na okruhu v Indianapolis musel kvůli potížím se semafory posunout, Jakub Kornfeil se rozhodně z průběhu celého závodu může těšit. Z cihelny, jak se okruhu v hlavním městě státu Indiana přezdívá, si totiž veze pozici, ke které se během víkendu snad ani nepřiblížil.
Krátce po startu se Kornfeil posunul o dvě příčky nahoru. V následujících kolech pak zdolal duo týmu CBC Corse Isaaca Viňalese a Alexise Masboua. Pád Jacka Millera a úspěšný předjížděcí manévr na Niklase Aja Jakuba vynesly až na desáté místo. Vodil tak skupinu, ve které o poslední příčku v top ten bojovali náš Jakub Kornfeil, Niklas Ajo, Alan Techer, Isaac Viňales a Romano Fenati.
A byl to právě poslední jmenovaný, který se dostal až na čelo této skupiny a společně s Jakubem Kornfeilem se začali pomaličku odpoutávat a stíhat Portugalce Miguela Oliveiru. Mezitím ještě kvůli technickým problémům odstoupil Efrén Vázquez. Tím pádem Oliveira s Fenatim a Kornfeilem bojovali o osmou pozici. Ani jeden z pronásledovatelů ale Portugalce v závěru nezdolal a pořadí tak zůstalo nezměněno. Jakub Kornfeil tedy veze z Ameriky šest bodů za desáté místo, které ho po těžkých dvou dnech bude jistě velmi těšit. Teď už závodníky nebude čekat nic jiného, než pro nás nejvíce sledovaný závod na Masarykově okruhu v Brně, kde se bude závodit už příští neděli.
Jakub Kornfeil: „Myslím, že jsme dneska ukázali naši bojovnost. Opět nezbývalo než se prokousávat dopředu ze zadních pozic. Můžu Vám ale říct, že to byla pěkná fuška. Start byl super, do druhé zatáčky jsem mohl být někde kolem desítky. Jenže se to tam hodně mlelo, až se to celé pomlelo. Takže jsem zase mazal zpátky. Stíhací jízdu nejvíce odnášely asi pneumatiky. Ale to se není čemu divit, agresivní jízda a neustálé najíždění v defenzivní stopě s sebou prostě nese tohle riziko. Nakonec jsem se dostal před celou tu skupinu a společně s Fenatim jsme začali stíhat Oliveiru. Trvalo nám asi deset kol, než jsme ho stáhli. Předjet se ho však už nepodařilo. Přiznám se bez mučení, posledních pár kol už jsem toho měl fakt, jak se říká, plné brýle. Pneumatiky už mlely z posledního, takže než něco vymýšlet, jsem se radši rozhodl dovézt motorku do cíle se šesti body. To si myslím není úplně nejhorší vzhledem k tomu, jak nám to šlo, nebo spíše nešlo, celý víkend. Velký dík patří Hansovi a všem klukům v týmu. Nechci nic zakřiknout, ale snad to vypadá, že máme nějaké základní nastavení, od kterého se budeme moci v Brně odpíchnout. Na domácí závod se hrozně moc těším. Moc díky taky fanouškům, že fandí, a doufám, že se příští týden dostaví v hojném počtu.“
