Přesně před týdnem si český závodník Jakub Kornfeil pochvaloval pocit na svém stroji a také konečně alespoň trošku slušný kvalifikační výsledek.
Dnes, o týden později na okruhu Silverstone, je tomu úplně jinak. Celý víkend jihomoravského závodníka totiž připomíná velké trápení.
Okruh Silverstone, ležící nedaleko anglické metropole Londýna, patří vůbec k nejdelším v seriálu MotoGP. Měří 5900 metrů a široký je téměř metrů 17. Takto dlouhá závodní trať pochopitelně vyžaduje velmi silnou techniku nebo závěs za silným vodičem vepředu, o čem se Kornfeil přesvědčil zejména v závěru dnešní kvalifikace. Nejprve se Jakub usadil na 16. pozici. Po zajetí do boxů se dokonce propadl až do třetí desítky, konkrétně na 23. příčku. I když se v zápětí o několik desetinek postupně zlepšil, k žádnému zlepšení to však nevedlo. To přišlo až v úplně posledním kole, kdy v závěsu za lídrem šampionátu Luisem Salomem zajel své nejrychlejší kolo o hodnotě 2’15:615 a z hloubi startovního pole se tak posunul na sedmnáctou startovní pozici.
Jakub Kornfeil: „Celý víkend jsme bohužel vzadu. Snad jediné, co nám může pomoct se dostat trošku dopředu, je za někým jet. Okruh je neskutečně dlouhý a hodně široký. I když za někým jedu, mám sice pocit, že to zase bude kolo někde na hranici 2:21, ale ve skutečnosti je to 2:17. Bohužel se tady hraje na vteřiny, nikoliv desetiny, jak jsme zvyklí. Do kvalifikace jsem chtěl jít s tím, abych si zajel nějaký solidní čas a relativně v klidu se soustředil na druhou část kvalifikace. Jenže ve čtvrtém kole, když jsem jel za Salomem, jsem cítil hrozně nepříjemný pocit od zadního kola. Motorka se hrozně chvěla a v zatáčce klouzala. Projel jsem cílovou rovinkou a za zatáčkou zastavil vedle trati. Vypadalo to jako defekt. Tak jsem dokroužil kolo zpět k mechanikům. Bylo mně jasné, že pokud nezajedu patnáct, nebudu ani v první dvacítce. To se ale vůbec nedařilo. Několikrát jsem měl rozjeté své nejrychlejší kolo a někdo mě buď zbrzdil, nebo to prostě nevyšlo. To je další paradox. Okruh je skutečně obrovský, ale najít zde místo na rychlé kolo není snadné. Všichni se chtěli vyvézt za těmi nejrychlejšími a pak se stane to, že nikdo nemá nic. V posledním kole už šlo opravdu celkem do tuhého. Věděl jsem ale, že v posledním kole už nikdo nevypne. Salom byl za mnou. V nájezdu na cílovku jsem ho nechal podjet. Ještě se přede mě dostal Niklas Ajo. Tak jsem se s nimi snažil jet a nakonec z toho bylo nejrychlejší kolo kvalifikace. Sedmnácté místo samozřejmě připomíná mou temnou kvalifikační minulost. Ale nemá cenu si nic nalhávat, sám tady prostě nic nezajedu. V závodě se snad pojede ve skupině, takže nic není ztraceno.“