Když vás poplácá mistr světa aneb zážitky z Brna

Velká cena České republiky je za námi. Web MotoGPsport.cz vás během závodního víkendu informoval o výsledcích i vyjádřeních jezdců. Nyní přinášíme pohled ze zákulisí očima redaktora.
Když vás poplácá mistr světa aneb zážitky z Brna

O uplynulém víkendu se na Masarykově okruhu u Brna opět jelo mistrovství světa silničních motocyklů. Na stránkách MotoGPsport jsme vám po celý závodní víkend přinášeli zpravodajství ze všech tříd, včetně tiskových vyjádření všech závodníků královské kubatury i dalších českých reprezentantů. Nyní přichází na řadu tradiční shrnutí zážitků redaktora.

Na okruh přijíždím v sobotu ráno. Je zataženo, krátce po dešti. Bláto už máme na kolech od auta a nyní i na botách. Na tradičních místech jsou opět stánky se suvenýry. Největší nabídka je pochopitelně před hlavní bránou okruhu. Nechybí ani reklamní letáky na různé brněnské restaurace, prodejny či noční podniky.

Na Velkou cenu České republiky jezdím od roku 1999, jako novinář jsem tu potřetí. Pomalu si tu začínám připadat jako doma. Některé hlídače před tiskovým střediskem a padokem poznávám. Nahoře v tiskovém středisku se vítám s kolegou z redakce Petrem Czyžem, který mi opět držel místo už od pátku. Pokud si totiž stůl označíte samolepkou se jménem svým a redakce, po celý víkend je váš. Novináři si tam přes den běžně nechávají notebooky, tašky a výjimkou nejsou ani fotoaparáty a jejich příslušenství. Ochranka dělá svou práci dobře. Kontroluje visačky na každém rohu, ale nijak tím nezdržuje. Nikdo nepovolaný by neměl proklouznout.

Trénink stopětadvacítek právě skončil. S fotoaparátem se přes padok vypravuji na postranní komunikaci podél tratě. Zastavuji se hned na výjezdu z pitlane. Z boxů se už delší dobu ozývají zvuky prototypů královské třídy MotoGP. Jakmile jezdci vyrážejí na trať, začínám pořizovat první snímky. Postupně se přesouvám do první a pak do druhé zatáčky, mezitím začíná mírně pršet. Několik průjezdů zaznamenávám také na diktafon. Vždy jsem zvědavý, jak se za ten rok změnily zvuky motorů Ducati, Honda, Suzuki a Yamaha. Navíc letos jedou osmistovky naposledy, příští rok už mají závodit stroje o objemu 1000 ccm.

Chci se podívat také do poslední zatáčky. Obejít okruh mám v plánu až při kvalifikaci, takže se vracím zpátky padokem. Díky nepříznivému počasí jsou hostesky asi schované, situaci zachraňují dvě půvabné slečny z Monster Yamaha Tech 3 pózující v kabátech a s deštníkem před kamiony své stáje. Pak mířím dozadu kolem mobilní kliniky. Akorát mě míjí skútr vezoucí Johna Hopkinse v kombinéze zašpiněné po pádu. Za ním běží chlapík s kusem kapotáže jeho suzuki. Později se dozvídám, že pro amerického navrátilce bohužel nadějně rozjetý závodní víkend skončil. Zlomil si tři prsty. Zatímco dva by mu prý v jízdě nevadily, u třetího hrozí, že by mu kost vyskočila z kůže a pak by nemohl řídit.

V poslední zatáčce jsem ještě pozoroval závěrečné průjezdy motocyklů MotoGP a poté sledoval, jak míří do pitlane. Počkal jsem si ještě na Moto2, ale zvuk unifikovaných čtyřtaktních šestistovek působil ve srovnání s rozmanitými prototypy MotoGP méně zajímavě.

Před kvalifikacemi jsem se občerstvil, abych si během třídy MotoGP opět splnil svůj tradiční rituál obejít s fotoaparátem trať. Nebylo horko, takže se šlo dobře. Zastavoval jsem se v zatáčkách a čekal na závodníky. Při fotografování jsem si stejně jako loni říkal, že na příště už si musím sehnat teleobjektiv. Asfaltová komunikace byla sice suchá, ale v trávě vedle ní se na některých místech stále držela voda. Jednou jsem se levou nohou propadl do mokra snad o deset centimetrů.

Na výjezdu ze Stadionu potkávám Lukáše Peška, který měl původně startovat na divokou kartu ve třídě Moto2. Závodu se nakonec nezúčastnil, tak se teď alespoň projel podél okruhu na skútru v červených barvách a s číslem 48. Tedy v kombinaci, kterou používal Jorge Lorenzo, když jezdil stopětadvacítky za Derbi. Jinak je podél tratě vše při starém - fotografové číhají v zatáčkách u svodidel, zezadu vás předjíždějí skútry či auta vozící VIP osoby, dieselové agregáty napájejí velkoplošné obrazovky, vše hlídají traťoví komisaři v oranžové. V závěru mé "obchůzky" se už na trati objevují stroje Moto2.

V tiskovém středisku byl opět k dispozici automat světoznámého výrobce nealkoholických nápojů, ale fungoval vždy jen jeden druh, ostatní byly škrtnuté. V průběhu víkendu se nabídka nepravidelně měnila. K dispozici byla také káva a čas od času i studené občerstvení. Čekání na tiskovou konferenci jsem proložil přípravou materiálů pro náš web a sledováním Red Bull Rookies Cupu na obrazovce. Opět nás s Petrem překvapilo, s jakým zpožděním jsou dodávány na oficiální internetové stránky šampionátu výsledky jednotlivých kubatur, i když v tištěné podobě už jsou dávno k dispozici.

Na tiskovce s prvními třemi z kvalifikace MotoGP a vítězi nižších kubatur potkávám známé tváře z řad zahraničních novinářů, kteří jezdí na všechny velké ceny, a PR zástupce týmů, kteří si zaznamenávají odpovědi svých svěřenců, aby na jejich základě sestavili tiskové zprávy. Disciplinovanost novinářů má pod palcem stále stejná zaměstnankyně španělské promotérské organizace Dorna, ale zdá se mi, že je rok od roku mírnější. Tentokrát jsem nezaregistroval, že by někomu hrozila odebráním akreditace.

Zlatý hřeb přišel po tiskovce. Usedl jsem ke stolu a pustil se do psaní článků. Zatímco Casey Stoner prošel kolem s manželkou velmi rychle, Jorge Lorenzo se o pár řad před námi zastavil a dal se ještě do hovoru. Když po několika minutách odcházel, poplácal nic netušícího redaktora sedícího o dvě řady před námi po rameni a usmál se na něj. Zrovna jsem měl zvednutou hlavu, tak mě to pobavilo. Jorge to viděl a když pak šel kolem mě, plácnul mě po rameni také a smál se. Jeho bezprostřednost mě velmi příjemně překvapila. Byl evidentně v dobré náladě.

Hlavní objem diváků přišel pochopitelně v neděli. Tentokrát bylo parkoviště i cesta nahoru suchá, na obloze ani mráček a už v osm ráno to vypadalo na parný den. Ranní tréninky jsem ještě strávil podél tratě a v padoku. Na vlastní oči jsem například viděl Toniho Elíase vyjet mimo trať. Opět jsem potkal i Lukáše Peška, stihli jsme se ale jen pozdravit, blížily se stopětadvacítky.

Závod jsem tradičně sledoval společně s tátou na našem oblíbeném "Céčku". Kolem nás byli vesměs čeští a němečtí fanoušci, více vpravo potom fanclub Valentina Rossiho. Ve stopětadvacítkách se nadšeně fandilo Jakubu Kornfeilovi, který se z dvacátého místa na startu dokázal posunout na konečné sedmé v cíli. Naživo jsme mohli vidět například pád Aleixe Masboua. Jezdec naštěstí zůstal nezraněn. Po vítězství Sandra Corteseho vypukla zejména mezi Němci euforie. Když se hrála hymna, poslušně vstali, přitom v předchozích letech při italských a španělských hymnách většina z nich v poklidu zůstávala sedět a popíjela pivo.

Ve finiši se rozhodovalo i ve třídě Moto2. Šanci měli tři až čtyři jezdci, v cíli se nejvíce radoval Andrea Iannone. Nejméně dramatická byla královská kubatura MotoGP. Po brzkém pádu Daniho Pedrosy se Casey Stoner na čele brzy osamostatnil a bylo prakticky rozhodnuto. Utvořilo se několik skupinek, které dělily velké rozestupy. V rámci skupinek se příliš nepředjíždělo. Karel Abraham na výjezdu ze Stadionu brzy upadl. Stroj posbíral, ale po pár kolech musel s poškozeným chladičem odstoupit.

Přestože jel Stoner prakticky vlastní závod, na tiskovce vypadal hodně unaveně. Ještě před startem nebyl spokojen s nastavením, proto jel celou dobu naplno. Andrea Dovizioso byl ze svého posunu o pět míst oproti kvalifikaci nadšený a s novináři vtipkoval. Marco Simoncelli si původně nenasadil reklamní čepici a udělal to až na vyzvání. Je pravda, že se svým účesem v ní vypadal dost legračně. Opět jsem si ověřil, že na tiskovky je dobré chodit. Jednak máte možnost vidět jezdce z bezprostřední blízkosti a klást jim otázky, navíc zjistíte, co o závodě řekli opravdu. V oficiálních tiskových prohlášeních jsou totiž jejich vyjádření často upravená a zahlazená. Příkladem může být jedna z vět Marka Simoncelliho. Doslovný překlad oficiální zprávy by zněl: "Nechtěl jsem, aby se stalo něco špatného." Ve skutečnosti ale použil mnohem expresivnější výraz.

Po tiskovce a rychlém kafi jsem se už odebral na parkoviště a pak domů. Oficiálně letošní závodní víkend navštívilo 238 tisíc diváků, v neděli jich bylo 155 400. Odjezd směrem na Prahu byl hladký a dobře zorganizovaný, provoz hustý, ale jelo se plynule. Viděl jsem, že ve směru na Brno se u nájezdů z Rosic a Ostrovačic tvořily kolony.

Po organizační i sportovní stránce se Velká cena České republiky opět podařila. Okruh je oblíbený i mezi závodníky. Doufejme, že se zde pojede i v dalších letech, abychom si mohli dál užívat zvuk a vůni závodních silničních motocyklů a samozřejmě dramatickou podívanou.

Kromě tradiční fotogalerie ze závodu jsme pro vás připravili také fotogalerii zaměřenou na ženy kolem závodu a také fotogalerii mých snímků z padoku a postranní komunikace.

16:20 | Nemocného Folgera v Malajsii nahradí Michael van der Mark.
15:42 | Dnes je to 6 let, co zahynul Marco Simoncelli.
22. října | Schrotter a Pasini takhle upadli ve druhém kole závodu: odkaz
22. října | Mir slaví: odkaz
22. října | Joan Mir - šampion Moto3 pro rok 2017: odkaz

Harmonogram

GP Austrálie, Phillip Island
Pátek 20. října
Moto3 1. trénink   01:00–01:40
MotoGP 1. trénink   01:55–02:40
Moto2 1. trénink   02:55–03:40
Moto3 2. trénink   05:10–05:50
MotoGP 2. trénink   06:05–06:50
Moto2 2. trénink   07:05–07:50
Sobota 21. října
Moto3 3. trénink   01:00–01:40
MotoGP 3. trénink   01:55–02:40
Moto2 3. trénink   02:55–03:40
Moto 3 kvalifikace   04:35–05:15
MotoGP 4. trénink   05:30–06:00
MotoGP 1. kvalifikace   06:10–06:25
MotoGP 2. kvalifikace   06:35–06:50
Moto2 kvalifikace   07:05–07:50
Neděle 22. října    
Moto3 warm up   01:40–02:00
Moto2 warm up   02:10–02:30
MotoGP warm up   02:40–03:00
Moto3 závod   04:00
Moto2 závod   05:20
MotoGP závod   07:00