Počasí sehrálo velmi důležitou roli při kvalifikaci třídy Moto3 na Velkou cenu Německa. Po uplynutí první poloviny měřeného tréninku se totiž na okruh Sachsenring začaly snášet kapičky deště.
Náš závodník Jakub Kornfeil měl nakročeno na dobrý výsledek po velmi slibných časech z volných tréninků. Bohužel byl ale nakonec jeden z těch, kteří na rychlou změnu povětrnostních podmínek doplatili. V první polovině kvalifikace náš závodník zajel svůj nejrychlejší čas s hodnotou 1:28.013 a zařadil se na průběžnou čtrnáctou pozici. To už ale bylo ve chvíli, kdy byl závodníkům signalizován začínající déšť. Všichni jezdci včetně Jakuba tak znovu zajeli do svých garáží. Když se Jakub dostal zpět na trať, zbývalo už jen pár minut. Ve svých posledních dvou kolech následoval Romana Fenatiho, který musel dělat všechno proto, aby si polepšil ze své pětadvacáté pozice. Tandem Kornfeil a Fenati ovšem na trati poznamenané deštěm své časy vylepšit nedokázal. Kornfeilovo osobní maximum 1:28.013 tak nebylo pokořeno, a proto se Jakub vydá do zítřejšího závodu z osmnácté pozice.
Jakub Kornfeil na okruhu Sachcenring
JakubKornfeil#84(pozice:18.): „Motorku jsme měli nastavenou velmi dobře. Vlastně celou dobu tady v Německu všechno funguje velmi dobře. Volné tréninky dopadly slibně a tak jsme měli našlápnuto na dobrou kvalifikaci. Jenže nikdy není nic perfektní a nakonec si s námi takto pohrálo počasí. Po vyjetí do kvalifikace jsem jel s Vazquezem a Oliveirou. Sice super skupina, jenže jsme nejeli rychle. Chyběla nám asi půlvteřina. Místo toho, abychom jeli první pětku, nacházeli jsme se někde kolem patnáctky. Vzhledem k tomu, že jsem měl naplánované vyjetí na šest kol, mechanici mně signalizovali box. Viděli, že z této spolupráce nic nebude, tak mě stáhli. Po zajetí do garáže kluci hned hlásili, že za pět minut tady máme déšť. Rychle jsme tedy nazuli “esko“, abychom na konec kvalifikace mohli použít “emkovou“ směs. Nebylo na co čekat. Nechtěl jsem na nikoho čekat. Věděl jsem, že rychlé kolo dokážu zajet i sám. Čas jsem ale stlačoval hrozně pomalu. Nejdříve 28.9, pak 28.6 a naposledy 28.0. To už byla poslední zatáčka úplně mokrá. Snažil jsem se ale za každou cenu to kolo dojet. Jinak bych se totiž mohl propadnout až někam do třetí desítky. S osmnáctým místem můžeme být nespokojení. Závod tím ale není v žádném případě ztracený. Jednou změnou počasí se přece nenecháme vykolejit.“