Po dvoudenním mizerném počasí nastával v Aragonu suchý, slunečný, byť ještě poněkud chladný závodní den. Obyvatelé paddocku, kteří byli nuceni dva dny využívat pohostinnosti krytého zázemí, vybíhali před boxy, aby načerpali teplo z paprsků slunce, ve které už tento víkend nedoufali.
Modré nebe přineslo nádherné závody. Tedy alespoň ve třídách Moto2 a Moto3. Nezatracujme však ani královskou kategorii. I MotoGP poskytlo několik fantastických ukázek jezdeckého umění, byť vzrušení nepřinesl boj o vítězství v závodech, ale především boj o poslední volné místo na stupních vítězů. Objevilo se i několik náznaků zlepšení, které lze očekávat v blízké budoucnosti.
Závodem dne byl bezesporu závod Moto2. Byl obrazem přesně toho, jak mají motocyklové závody vypadat. Ukázal to, co od motocyklových závodů všichni očekáváme. Moto2 je třída obdařena třemi výjimečnými jezdci. Jezdci, kteří povýšeně nahlíží jeden na druhého a jsou schopni udělat cokoliv, jen aby vyhráli. Ovšem titíž jezdci disponují inteligencí, která jim umožňuje chápat jako vlas tenkou hranici mezi tvrdou a nebezpečnou jízdou. Pol Espargaró, Marc Márquez a Andrea Iannone si měnili pozice i barvy na svých kapotážích v duchu starých dobrých časů závodění. Adrenalinové akce byly v ty momenty živeny snad největší rivalitou v šampionátu. Tři mladí muži se umíněně rvali o vítězství.
Všichni si zasloužili vyhrát, ale byl to Pol Espargaró, který nejlépe využil strategii. Na špici se dostal poměrně pozdě, po dlouhotrvající závodní bitvě. Espargaró byl schopen vytvořit právě tak veliký odstup, který mu zajistil téměř výletní průjezd cílovou metou. Jeho dva rivalové - Marc a Andrea - soustředili veškerou svou energii na vzájemné se pokoření jeden druhého místo toho, aby raději spojili své síly a pracovali na dojetí Pola. Nakonec se smál „ten třetí (tedy čtvrtý) vzadu". Scott Redding dokázal v posledním kole využít nesmiřitelného boje mezi Španělem a Italem a dojel si pro třetí stupínek pódia.
Reddingovo třetí místo bylo mnohem heroičtější než se mohlo na první pohled zdát. Mladý Angličan měl za sebou, krátce po Misanu, operaci karpálního tunelu a vlastně si nebyl vůbec jist, zda dokáže v Aragónu závodit. Cítil, že se mu v závěru závodu, v době, kdy bojoval o pódium, otevřela operační rána. Závod dokončil se zkrvavenou rukavicí. Trofej a gratulace za třetí místo přijímal levou rukou neboť tu pravou ve dlani „zdobila" krví nasáklá bandáž a zcela určitě i obrovská bolest. „Doufám, že to bude ok, ale musel jsem bojovat až do cíle. To je to, proč jsem v týmu, k tomu jsem vychováván," řekl poté Scott médiím. Bylo to rozumné? Pravděpodobně ne. Bylo to statečné? Bezpochyby!
Konzistence a klid, to byly ingredience, které Sandra Corteseho posunuly zase blíž k zisku titulu šampiona Moto3. Navíc mu asistovalo zatoulané štěstí Mavericka Viñalese, kterému na konci zahřívacího kola vypověděla službu elektronika, a motor Honda ztichl. Odstoupení ze závodu byla jediná cesta, kterou musel, ač zřetelně nerad, Maverick akceptovat. Navzdory chladným podmínkám bojoval Sandro po celý závod o druhé místo za Luisem Salomem. Své už druhé vítězství ve čtvrtlitrech vybojoval mladý Španěl opět působivou jízdou.
Závod Moto3 byl také skutečným thrillerem. Neexistovaly žádné malé skupinky, na dlouhých rovinkách byl jakýkoliv pokus o odtržení se předem určen k neúspěchu. Smečka honicích psů pokaždé, když si všimla kohokoliv, kdo se snaží vymanit se, pohltila jej v následujících okamžicích zpět. A tento proces probíhal znovu a znovu.
Domácí publikum – mnohem prořídlejší než loni, a to i vlivem špatného počasí (většina diváků musí bydlet v kempu a páteční a sobotní obloha určitě neslibovala příjemný pobyt) – slyšelo první ze tří opakování španělské hymny. Pohled na stupně vítězů však pro budoucnost silničního závodění vypadá slibně. Španěl Salom a dva Němci Cortese a Folger (tedy, pokud se zeptáte Italů v boxech, opraví vás: jeden Ital, jeden Němec!) jsou nadějným znamením mnohonárodnostní účasti. Ve Španělsku roste v juniorských třídách velká spousta talentů, ale Red Bull Rookies Cup začíná produkovat stále více mezinárodní pole závodníků, kteří pak vstupují do Moto3. Třeba tento víkend - další Němec Florian Alt získal právě v této „přípravné" sérii titul pro rok 2012, zatímco Belgičan Livio Loi a česká naděje Karel Hanika ukázali divákům, co je to mít nejen talent, ale i závodnické srdce, a svým uměním uváděli do varu lehce prořídlé davy zarputile vytrvalých diváků.
S absencí Caseyho Stonera je MotoGP zcela španělská záležitost. Alespoň pokud se týká bojů o vítězství. Závod mezi Jorge Lorenzem a Dani Pedrosou byl v Aragónu velmi rychle rozřešen. Jorgeho odpor se rozpadl na kousíčky už v šestém kole, kdy se nedokázal ubránit náporu ze strany Daniho. Pedrosa zraje a lepší se i jako závodník. Jeho jízda je agresívnější, jeho mysl je klidnější. Pohled na jeho kontrolované smyky, kterými se vypořádával s koly v časech blízko 1´49s, byl velmi působivý. Přestože konečný časový rozestup mezi ním a Lorenzem nebyl tak propastný, jeho vítězství bylo skutečně dominantní.
Jakkoliv úžas budící je dokonalá jízda dvou „mimozemšťanů", adrenalinová show na špici téměř neexistuje. I Dani Pedrosa to v podstatě přiznal ve svém vyjádření, že byl tak rychlý a soustředěný, že až do posledních čtyř kol vlastně zapomněl, že jede závod. Pokud si vítěz závodu neuvědomuje, že závodí, pak je v MotoGP doopravdy něco špatně...
To boj o třetí místo poskytl zábavy dostatek. Andrea Dovizioso a Cal Crutchlow si to rozdávali bez ohledu na týmovou příslušnost a mentální zdraví Hervého Poncharala. Cal Crutchlow však po závodě v podstatě poukázal na další problém. Promluvil o riziku, které na sebe vzal, když se pokoušel porazit týmového kolegu. „Byli jsme oba vyrovnaní," řekl reportérům, „jediná šance, jak se dostat před kolegu, byl výpad. Riziko, které na sebe nebere každý. Pomyslel jsem si, že bych to měl dělat stejně." Tento druh rizika, pokud nevyjde, znamená totiž jen jedno: ztratíš závod...a do toho se logicky nikdo moc nehrne.
Naštěstí pro MotoGP přijde nová krev. Přijde Marc Marquez a Andrea Iannone. Oba vychováváni v přesvědčení, že v Moto2 je riskování ten jediný způsob, který přináší výsledky. Příslib, že tito dva mladíci skutečně MotoGP v roce 2013 značně oživí. V paddocku je nemálo lidí toho názoru, že Marquez bude na prototypu MotoGP nebezpečím a přítěží. Bude jistě odvážný a bude jistě rychlý. Marc však vyzrává. Každý závod je jeho jízda čistší, přestože si prvky agresivity zachovává. Andrea Iannone nepostrádá agresivitu, přestože určitá rozvaha by naopak jeho výsledky zlepšila. „Crazy Joe" není kliďas, takže od mladého Itala s horkou krví očekávejme ohňostroj.
V uplynulém závodě MotoGP jsme ale také viděli bizarní havárii. Nicky Hayden se jako klíště držel na své Desmosedici, když téměř upadl v rychlé poslední zatáčce. Američan byl široký a trajektorie jej vedla přes únikovou štěrkovou zónu a dál přes poměrně dlouhý travnatý úsek. I tak však motorka ztratila jen velmi málo ze své rychlosti na to, aby stále na ní sedící Nicky Hayden zastavil bezpečně před bariérou z pneumatik. Nicky narazil do bariéry v poměrně nízké rychlosti asi 60 km/h, která ale byla dost vysoká na to, aby jej vymrštila přes ochrannou zídku.
Byla bariéra příliš blízko? Nicky ztratil kontrolu nad motorkou ve vzdálenosti větší než 100 metrů od místa, kde narazil do bariéry. Obvykle je to dostatečná vzdálenost, kdy by se měl stroj zastavit a navíc jezdci z něj už v drtivé většině případů sklouznou. Pádem eliminují všechnu rychlost a nenarazí do ničeho horšího než je obyčejný štěrk.
Ale Nicky se snažil na motorce udržet právě v místě, které neposkytovalo pevné podloží pro efektivní brzdění. Byl to opravdu jeden z miliónu případů dokazující však, že závodní pády se nemusí odehrávat vždy jen tak, jak si myslíme. Nabízí se jednoduché řešení: pokud by byly zábrany z pneumatik vybaveny ještě vzduchovou bariérou, pak by zde nikdo nehavaroval ani v důsledku snahy o napodobení Haydenova nestandardního konání. Jezdec by narazil do vzduchové zábrany a ta by absorbovala tolik energie, aby nemohl být katapultován přes plot.
(zdroj motomatters.com)