V tomto článku popisuji své zážitky a dojmy z letošní GP, rozhodně se nejedná o žádné oficiální stanovisko ani fakta. Je to pouze můj úhel pohledu.
V pondělí 11.8.2014 jsem od Dorny obdržela potvrzení své žádosti. Akreditace mně byla udělena. GP pro mě začíná ve čtvrtek 14. 8., protože si jedu do Ostrovačic pro potřebné dokumenty. Dorna se o mě postarala vskutku skvěle. Obdržela jsem „vstupenku“ do tiskového střediska, paddocku, vyhrazené parkovací místo pro moje auto a také mně byl umožněn přístup do obslužné komunikace kolem celé trati. Tam si můžu jezdit se svým skútrem. Skútr nemám, pěšky je to nebezpečné, tak aspoň umožním ostatním, aby měli více prostoru. No, nemám ani auto, ale autobus 400 má také vyhrazené parkoviště.
V pátek brzy ráno již vstupuji do tiskového centra, abych měla nejlepší místo u okna. Pravda, nejsem tam poprvé, již předloni jsem se zúčastnila jako benjamínek s Filipem Fikejzem. Určil, že lepší je středisko vpravo. Tentokrát uplatňuji svobodnou vůli a vybírám si středisko vlevo. Mám pěkné místo u okna, hned si ho označím. Bude celé 3 dny jen a jen moje. Spokojeně se rozhlížím, vidím krásně na obrazovku, časomíru a na tribunu T5. Oproti předloňskému roku však nevidím na závodní dráhu. Nevadí, nebudu se aspoň rozptylovat a o to horlivěji budu psát.
O přestávkách vždy procházím paddockem. Jako první mě zaujalo, jak se jezdci rozdílně strojí. Alex Marquez se podepisuje fanouškům, má dlouhé kalhoty, teplou mikinu, šátek kolem krku a rukavice. Za nějakou dobu vidím Jorgeho Lorenza, jak vystupuje z motorhomu v tričku a kraťasech. Prohlídne si oblohu, zamyslí se a raději se vrací zpět. V tričku a kraťasech se celý víkend prohánějí na kolech kamarádi Danny Kent a Jack Miller. Vidím i mnohé další jezdce, snažila jsem se je pro Vás, sice velmi amatérsky, ale přesto, vyfotit. Nejméně ze všech je podle očekávání k vidění Vale. Stačí, aby projel od motorhomu ke vstupu do boxů a fanoušci by sebe i jeho ušlapali. Tak je jeho vstup ke kamionu a do boxu ohraničen páskou. Stejně tak to mají i Dani, Jorge a Marc.
Během celé GP jsem se musela pochopitelně také stravovat. Samozřejmě jsem si nemohla vzít z domu chleba s máslem, když se v tiskovém středisku vynacházím s fotografy top úrovně. Jejich fotoaparáty jsou tak obrovské, že připomínají menší dělo, hned fotografům začnu přezdívat „dělaři“. Abych s nimi držela stejnou úroveň, ráno v restauraci u vstupu do paddocku posnídám kávu za 70,- Kč a croissant za 30,- Kč. Dále jsem si dopřávala třeba sendviče, jeden za 45, Kč (jedná se o dva plátky toustového chleba, mezi nimiž je plátek sýru a kolečko rajčete) a 0,5 l limonády za 60,- Kč. Dále už to nebudu popisovat, však Vy, co na okruh chodíte, se v cenách jistě vyznáte. Jen taková perlička - při konci závodního víkendu, kdy jsem středisko již opouštěla, jsem zjistila, že pro novináře je k dispozici občerstvení.
V tiskovém středisku je s „dělaři“ veselo. Jeden si pošle kolegu, ať mu sežene čepici Antonelliho, ale ať se bez ní nevrací, je prý velmi těžko k dostání. Vrátil se! Další „dělař“ volá na kolegu: „ vyfotil jsem tady někoho, má číslo 04. Nevíš, kdo to je?“ Čímž je ale nechci shazovat, jezdí po celém světě, dělají krásné fotky, takže nemůžou znát každého sportovce. Tedy aspoň tak o sobě mluvili.
Vrcholnou událostí jsou pro novináře tiskové konference. Takže rychle vyrážím, abych měla dobré místo. A najednou slyším: „ dívej, Bestia se nese na zádech“. Rozbíhám se, ale Bastianiniho nese asi Bolt, jelikož s ním na zádech běží rychleji, než já s foťákem. Tak jsem pro Vás pořídila alespoň dvě fotky zezadu.
Ale k tiskové konferenci: Následuje po rozhovorech pro televizi. U Moto 3 trvala 5 minut. Novináři kladou otázky o ničem, takže pochopitelně jaká otázka, taková odpověď. Neplatí to tedy úplně zcela, mnozí jezdci z Moto 3 neumí (a možná nejen oni, abych se někoho nedotkla) dokonale anglicky. Bastianini např. neodpověděl na otázku ohledně své zraněné paty. Ale pak se tam našel citlivý novinář, který kolegu upozornil, ať už se ho laskavě ptá italsky. Na tiskovou konferenci Moto 2 jsem ani nešla. Nicméně MotoGP jsem přece jen neodolala. Tato konference trvala hodinu. Tady skutečně „nic o ničem“ vyvrcholilo, takže jezdci se různě „šili“, lelkovali. Když už utrpení všech nebralo konce, tak se Vale významně podíval na Daniho. Poté ještě chvíli vydržel, pak řekl „basta“ a tiskovka byla oficiálně ukončena.
Končil tedy i můj pobyt v paddocku. Když jsem vyšla z tiskového centra, tak jsem byla překvapená z nesmírně rychlé práce všech lidí, kteří se podílejí na stavbě a následném skládání boxů a zázemí týmů. Byla jsem překvapená, kolik je tam najednou poskládaných plechů, že jsem Vám to ani nestačila vyfotit. Tak snad příště.
Můj závěrečný zážitek je už mimo paddock, ale byl silný. Líbilo se mi, jak nejmenovaný komentátor stále hovořil o nádherné lidské řece, kterou tvoříme my diváci. Ale určitě v ní nebyl. Mě si vcucla ta nádherná řeka před vstupem do podchodu. Pohrávala si se mnou tam i zpět a asi za půl hodiny mě mrštila do vysněného podchodu a vyplivla na zastávce rezervované pro autobus č. 400. Načež tam někdo zavelel, že nastupují nejdřív muži, potom ženy a děti. Tak jsem trochu couvla, ale nádherná lidská řeka mně dala okamžitě pocítit, že proti proudu se nechodí. Sevřela mě do svých chapadel, skoro lámala kosti a vyrážela dech. Naštěstí mě opět mrštila kus dál, tentokrát už přímo do autobusu. A výstup na Mendlově náměstí, ten už byl smutný a nudný.
Už teď se těším na příští GP, pokud tedy Dorna dá.