Byl to víkend plný chaosu. Dva a půl dne bylo ztraceno v dešti. A třešnička na dortu? Série bizardních zdržení a mimořádných událostí na startovním roštu, která zřejmě ukončila naději na co nejdéle trvající bitvu o korunu krále MotoGP.
Pro sérii Grand Prix bylo ten den štěstím, že fanoušci měli za sebou dva úžasně napínavé závody nižších kubatur a ještě plní adrenalinu byli ochotní akceptovat bláznivou show na roštu. Ne zrovna strhující závod MotoGP nakonec přivezl na pódium dva velmi populární chlapíky. Misano nebylo ztraceno.
Zásadním a největším problémem neděle se tak stal start a následný restart závodu královské třídy. Zmatek, členové týmů škrábající se rozpaky na hlavě – a jezdci – s největší pravděpodobností ještě nikdy neviděli současně blikající žlutá světla na světelném startovním panelu. Jakmile se usadil prach po zmařeném startu, zdálo se, že vše bude pokračovat dle zvyklostí, a to i přes protesty ozývající se z Daniho tábora.
Vypadá to, že sled událostí byl takový: Po prvním zahřívacím kole se jezdci seřadili na roštu připraveni vyrazit do závodu. Startovací světla se rozsvítila a v tom okamžiku vztyčil Karel Abraham ruku na znamení problému se spojkou. Jeho Desmosedici odmítla pracovat. Jakmile se tak stalo, ředitelství závodu nemělo jinou možnost, než odvolat start. Postup přesně podle pravidel: po stranách těch rudých startovních se objevila blikající žlutá světla. Žluté vlajky vířily vzduch kolem celého roštu. Někteří závodníci podlehli adrenalinu, vypálili kupředu. Možná trochu nebezpečná situace, ale nakonec všemi zvládnutá. V nejkratším možném intervalu vyrazily motocykly do druhého zahřívacího kola, závod byl oficiálně zkrácen o jedno kolo.
Kniha pravidel. Soubor předpisů pro Grand Prix silničních závodů, o které se stará FIM a podle kterých se při podobných nestandardních situacích postupuje. Je to ovšem kniha, do které poměrně dost velké množství jezdců ani nenahlédlo. Proto ten zmatek na roštu, když se rozblikala žlutá světla na startovním panelu. Případ, kdy motorka odepře jezdci poslušnost v momentě, kdy se začnou rozsvěcet červená světla, se vyskytuje jen velmi vzácně. Většinou jsou problémy patrné daleko dřív. Nicméně v neděli mohla jistá obeznámenost s pravidly velmi pomoct.
To, co vypadalo jak chaos, však ve skutečnosti chaosem nebylo. Tříminutová procedura byla oznámena, jak se sluší a hlavně patří. Zaměstnanec IRTA, jehož náplní práce je bleskově informovat všechny jezdce a týmy na roštu, svůj úkol splnil. Ohlášená následná jednominutová procedura je pro týmy znamením, že jsou bleskově odstraňovány nahříváky pneumatik. A právě zde byl kámen úrazu a počátek problémů Daniho Pedrosy. Nahřívák se zasekl pod přední kolo. Jedna minuta a poté se nesmí nikdo z týmu dotknout motocyklu. Vědomí časové tísně přimělo mechaniky odtáhnout motocykl s problémem mimo startovní rošt. Podle Daniho vyjádření se pak komplikace vyřešila sama, zaseknutý nahřívák se sám uvolnil. Ovšem to už se stalo až v prostoru paddocku, Daniho tým byl tedy informován, že Pedrosa bude startovat do zahřívacího kola z pit lane a do závodu z posledního místa startovního pole.
Pedrosův tým byl ale tak zmatený, že tlačil Španěla zpět na rošt. Ředitelství závodu mělo na vybranou: buď poslat někoho, aby se dohadoval s Pedrosou a týmem – a to by bezpochyby způsobilo ještě větší zpoždění – nebo nechat Daniho startovat do zahřívacího kola z pozice na roštu. Na zajištění startu do závodu ze správného místa, tedy z posledního místa, pak zbude maršalům jedno celé kolo. Ředitelství si vybralo druhou možnost – Daniho přestupek nebyl natolik závažný a jakmile objel kolo, byl nasměrován na správnou pozici, tzn. na chvost startujících.
Zcela logicky frustrovaný Dani později po závodě nešetřil kritikou na adresu Ředitelství závodu. Tvrdil, že nikdo nic nevěděl a že nikomu nebylo jasné, jaká další procedura bude následovat. Důkazy však nehrají v Pedrosův prospěch. Dani prohlásil, že nikdo nevěděl, zda probíhá tříminutová nebo jednominutová procedura. Nikomu prý nebylo jasné, na kolik kol je nově závod vypsán. To Cal Crutchlow byl v téhle záležitosti neústupný. Potvrdil, že jemu i jeho týmu bylo řečeno, a to hned několika lidmi od IRTA, kteří mají startovní rošt na starost, přesně to, co se právě děje. Kdy probíhá tříminutová procedura a kdy jednominutová. Počet kol závodu byl jednoznačně zobrazen na tabuli nad startem.
Zdá se tedy, že příčinou všech zmatků byl Daniho tým. Pedrosa také řekl, že viděl v různých televizích různé počty kol. Jenže! Jenže žádný televizní kanál, ani ten zprostředkovávající přenos promotéra šampionátu, není oficiálním ukazatelem informací ředitelství závodu. Tím vždy byla a je tabule na startovní čáře. Dani navíc asi v polovině zahřívacího kola zjistil, že jeho mechanik aktivoval omezovač rychlosti pro pit lane. To co Dani označil za „chybu", bylo vlastně jen potvrzení toho, že mechanici si byli vědomi toho, že Dani měl zahájit své zahřívací kolo z pit lane, a proto omezovač v boxech zapojili. Mohl mít ten den někdo ještě víc „štěstí"? (....že by Benova smůla změnila bydliště?)
Nicméně závod byl restartován a Dani se z posledního místa skvěle probil kupředu. V ty okamžiky se to, co se jevilo konečně, jako skutečné Pedrosovo štěstí, změnilo v ještě větší pech. Hector Bárbera netrefil brzdný bod a vrazil přímo do Daniho zadního kola. Veškeré šance na záchranu alespoň nějakého počtu bodů byly pryč. Opět Španěl vyřadil Španěla. A Dani je nucen vypravit se do Aragonu s třiceti osmi bodovou ztrátou na lídra. To, že by měl Lorenzo v závodě, ve kterém byl Pedrosa vyřazen, vyhrát už bylo více než jasné. Dani to komentoval slovy: „Tohle se mi stává po celou kariéru!"
Lorenzovo vítězství v Misanu bylo bezchybné. Nebo téměř bezchybné. Ve čtvrtém kole musel jezdec Yamahy zachránit svou existenci v závodě loktem. Jorge v tu chvíli ztratil téměř sekundu ze svého náskoku, každopádně se po chvíli dostal zpět do vynikajícího tempa. Do Jorgeho týmu na boxové zídce v ten moment zcela určitě vjel vztek. Už předtím Lorenzovi avizovali, že Pedrosa je out, aby zachoval klid. Lorenzo si tabule nevšiml a tým se pak skoro neodvážil sledovat na monitorech, jak nabuzený Jorge zajíždí několik prvních kol málo nad 1´34.
Zbývající dva stupínky pódia obsadili dva z největších oblíbenců davů v Misanu. Álvaro Bautista, třetí muž neděle, získával během sedmadvaceti kol stále větší podporu od diváků. Vynikající jízda na Gresiniho Hondě, kterou převzal po Marcovi Simoncellim, burcovala diváky k obrovskému povzbuzování. Vidět na podiu bílou kombinézu San Carlo bylo něco, co při Simoncelliho domácí Grand Prix chytlo za srdce obrovskou spoustu fanoušků...
Ovšem druhé místo! Nejpopulárnější muž mezi všemi. Valentino Rossi. Jedenkrát a právě tady. Nejsilnější výkon na Ducati. Předělaná kyvná vidlice a podvozek dovolili lepší hybnost na předku a větší svobodu v nastavení. Otázkou zůstává, zda je to dílem nového motocyklu nebo dílem dvoudenního soukromého testování Ducati v Misanu, které vlastně Valemu zachránilo deštěm zkrápěné a pro všechny ztracené dva tréninkové dny. Ostatní tak nastoupili do závodu s minimálními počty kol obkroužených po sanmarinském okruhu. Není pochyb, že Ducati je lepší. Jak hodně lepší? To nelze teď říct. Zkreslujícím faktorem je to, že soupeři neměli možná dostatek času na ideální nastavení svých motocyklů.
Každopádně skutečně skvělou zprávu pro Ducati vydalo opotřebování pneumatik. Po celou dobu svého působení v Ducati se Rossi trápil faktem, že zhruba po třetině závodu pneumatiky odcházely. V Misanu však mohl Valentino prohlásit, že pneumatiky držely po celou dobu závodu. I když začaly klouzat, přece jen dokázal Rossi najít přilnavost – věc doteď nevídaná. Skutečnému srovnání bude Ital čelit v Aragonu, na trati, kde Honda a Yamaha začátkem měsíce absolvovali dvoudenní testování.
Apropó, v Misanu se jely i dva vynikající závody nižších tříd. Ale o tom zase jindy...
(zdroj motomatters.com)