V neděli večer obhajoval lékařský tým a ředitelství závodu GP San Marina rozhodnutí nezastavit závod Moto2 poté, co došlo k vážné nehodě se smrtelnými následky.
Japonský závodník Shoya Tomizawa utrpěl zranění hlavy, hrudníku a těžké vnitřní poranění následkem nárazu dvou rychle jedoucích motocyklů, které v osudném okamžiku pádu jely těsně za ním. Přes maximální snahu lékařů na okruhu i v nedaleké nemocnici, Tomizawa o dvě hodiny později zemřel.
Po nehodě závod třídy Moto2 pokračoval bez přerušení dál a toto rozhodnutí se následně setkalo s kritickými ohlasy. Doktor Claudio Macchiagodena z Mobilní kliniky, která doprovází světový šampionát po celém světě a ředitel závodu Paul Butler neviděli žádný důvod pro vyvěšení červených vlajek, protože se Tomizawovi dostalo okamžité lékařské péče a na dráze nezůstalo nic, co by mohlo ohrozit ostatní závodníky.
„Hned první na co myslím je, pokud možno zastavit závod, protože je to nebezpečné, ale lidé s nosítky tam přiběhli téměř okamžitě a když dostanete jezdce pryč z dráhy, tak z mé pozice lékaře jsem nežádal po ředitelství závodu vyvěšení červených vlajek, protože to moji práci vůbec nepomůže, protože pak se zdržíme zásahem sanitky,“ řekl Dr.Macchiagodena. „Za ochrannou bariérou jsme měli jednu sanitku s dýchacím přístrojem a okamžitě jsme tak započali jeho resuscitaci. Nežádal jsem o červenou vlajku, protože jsem to nepotřeboval.“
K tomu, že traťoví komisaři položili Tomizawu okamžitě na nosítka a odnesli mimo dráhu Dr.Macchiagodena dále uvedl, že tuto variantu upřednostňuje před tím, než aby zraněného jezdce nechali na dráze a snažili se o resuscitaci přímo na místě a to navzdory připomínkám, že se tak může zranění ještě zhoršit.
„Podle mého názoru, je to správné, když se rychle dostanete za ochrannou bariéru, tak také z toho důvodu, že je zákrok pro zdravotníky a lékaře snadnější, nemáte kolem sebe další motorky, je klid a můžete pracovat velmi efektivně. Dvacet sekund na stavu nic nezmění. To je můj názor.“
Ředitel závodu Paul Butler dále uvedl, že závod by zastavili, pokud by na dráze vznikla překážka, která by znamenala nebezpečí pro ostatní závodníky, ale traťoví komisaři vše vyčistili tak rychle, že k tomuto řešení nakonec nepřistoupili.
„Mým úkolem je rozhodnout, zda červenou vlajku vyvěsit nebo ne a to na základě doporučení, které jsem přijal,“ řekl Butler. „Lékařský zásah byl velmi rychlý a velmi účinný, protože zrovna v místě nehody, byla vysoká koncentrace zdravotní služby, bylo tam několik lékařů a sanitek. Takže vyhodnocení jezdcovy situace bylo rychlé.“
„Další fáze spočívá v bezpečnosti ostatních jezdců na dráze,“ pokračoval Butler. „Zásah traťových komisařů byl extrémně rychlý, takže tam nebylo žádné riziko pro ostatní závodníky. Havarované motocykly a jejich trosky byly velmi rychle odstraněny a proto nebyl žádný důvod k červené vlajce.“
Dr.Macchiagodena rovněž oponoval kritice, že jim trvalo nějaký čas než Tomizawu převezli do Mobilní kliniky slovy, že se japonskému jezdci dostalo patřičné péče ještě dřív než dojeli do padoku.
„Když už byl jezdec ve zdravotním centru, několik lidí se mě ptalo, proč nám to trvalo tak dlouho,“ řekl Dr.Macchiagodena. „Intenzivní péče započala už za ochrannou bariérou. Normálně, když se jedná jen o zlomenou ruku je sanitka stejná jako taxík, dáte jezdce dovnitř a jede rychle. Teď bylo velmi důležité mít dýchací přístroj a dva lékaře. Když přijeli do zdravotního centra, jeho stav byl velmi kritický a my dál pokračovali v jeho intenzivní resuscitaci.“
V Misanu se také hovořilo o tom, že závod královské kubatury neměli vůbec odstartovat, když bylo jasné, že už v té době Tomizawa bojuje o život. Japonský závodník zemřel ve 14:20 hodin místního času, dvacet minut po startu třídy MotoGP a jezdci královské kubatury se tuto smutnou zprávu dozvěděli až po příjezdu do prostoru pro vítěze nebo svých garáží.
Javier Alonso z Dorny k tomu uvedl, že v době, kdy se blížil termín startu MotoGP nebyla situace ohledně japonského závodníka zcela jasná. „Až do 14:20 jsme nevěděli, že Tomizawa bohužel zemřel. Věděli jsme, že je ve velmi vážném stavu, ale nic jiného. Museli jsme pokračovat.“