Malajsie, krásné místo pro turisty, ale pekelné pro motocyklové závodníky. Vysoké teploty a všudypřítomná vlhkost dá zabrat jak strojům tak jejich jezdcům a letos tomu nebylo jinak. Toni Elías stál na prahu obrovského úspěchu své kariéry, ale přitom netušil, že vítězství v Japonsku bylo letos jeho poslední stejně, jako umístění na stupních vítězů nemluvě o tom, že v posledních čtyřech Grand Prix získá jen dvaadvacet bodů. Ty ale stačily.
V případě českého závodníka Karla Abrahama se naopak v závěru sezony děly věci, ale zatím jsme v první polovině měsíce října, seriál mistrovství světa silničních motocyklů byl v polovině své mise po Pacifiku a na všechny čekala Velká cena Malajsie, čtrnáctý podnik sezony.
Velká cena Malajsie – 1. Roberto Rolfo, 2. Alex De Angelis, 3. Andrea Iannone … 6. Karel Abraham
Závod na okruhu v Sepangu nepostrádal napětí ani ten správný náboj v podobě ataku Roberta Rolfa na své první vítězství v závodu Grand Prix od roku 2004 a snaze Toniho Elíase vyhrát premiérový ročník šestistovek. Oběma to vyšlo. Rodák z italského Torina se po pěti letech vrátil do seriálu Grand Prix s týmem Italtrans S.T.R. a v Malajsii triumfoval. Zlato získal po velmi těsném souboji s Alexe De Angelisem, když rozdíl mezi prvním a druhým místem představoval čtyři setiny, ale vítězství to bylo zcela zasloužené. Alex De Angelis se také konečně dočkal. Po těžké, přetěžké sezoně, kdy v úvodních dvanácti kolech sezony získal jen jedenáct bodů, překonal všechnu tu smůlu ve fyzicky náročném závodě a postavil se na stupně vítězů. Andrea Iannone skončil třetí a díky šestnácti bodům téměř vymazal náskok na druhého v průběžném hodnocení Juliána Simóna. Jezdci Mapfre Aspar se v Sepangu moc nedařilo, bojoval čistě matematicky o titul, bojoval o pozice v první trojce závodu, ale svou snahu přehnal a vůbec nebodoval. Simóna jeho stroj značky Suter už několikrát výrazně upozornil, že jede hranu, což Španěl v zápalu boje nerespektoval a pro šel také k zemi. Do závodu se sice vrátil, ale cílem projel jednadvacátý a protože druhému jezdci týmu Mapfre Aspar Mike Di Megliovi patřilo až šestadvacáté místo, nebyl to nejlepší den pro tým Jorge Martíneze.
Toni Elías bodoval čtvrtým místem, což mu stačilo k tomu, aby mohl slavit vůbec první titul třídy Moto2. Španěl se loni musel po létech strávených v MotoGP smířit s přechodem na slabší stroj, ale tuto variantu zvolil raději než aby se vydal směrem k superbikům, odkud by už pro něho cesta zpátky neexistovala. Tak zůstal v mistrovství světa a navíc se mu podařilo historicky první ročník vyhrát. Určitě zaslouženě, protože po celý rok podával velmi dobré výkony, vyhrával, pravidelně bodoval na stupních vítězů a vyhrál s naprosto přesvědčivým náskokem v podobě sedmdesáti bodů. V roce 2009 se pro Toniho Elíase nenašlo v královské kubatuře místo, letos měl hned několik nabídek. Na základě zralé úvahy zvolil LCR Hondu, ale nebude to mít jednoduché.
Dařilo se Karlu Abrahamovi, který už zapomněl na zklamání z Brna, navázal na skvělou formu z Německa a po skvělém výkonu z Japonska závod v Sepangu dokončil na šestém místě. Těsně soupeřil s dvojicí závodníků Alexem Debonem a Stefanem Bradlem. Bradla v závěru stačil předjet, ale zkušeného Debona se mu porazit nepodařilo. „Byl to z mé strany dobrý závod, i když přece jen jsem myslel na lepší umístění,“ komentoval svůj výkon v Sepangu Karel Abraham. „Bylo také hrozné vedro a dusno, takže jsem do cíle dojížděl zcela vyčerpaný, ale někteří soupeři na tom byli ještě hůř. Motocykl dnes fungoval dobře, nastavení se podařilo, ale zřejmě počasí se podepsalo na tom, že zadek stroje klouzal. Měl jsem to ale pod kontrolou.“
Velká cena Austrálie – 1. Alex De Angelis, 2. Scott Redding, 3. Andrea Iannone … 10. Karel Abraham
Závod v Austrálii vyhrál Alex De Angelis, perfektní výkon a srdeční záležitost jezdce ze San Marina, který své první a jediné vítězství sezony věnoval zesnulému Tomizawovi. De Angelis do závodu ve španělském Aragonsku získal jen jedenáct bodů, ale od Velké ceny Japonska to byl zcela někdo jiný. Bodoval v každé z posledních pěti Grand Prix a na konto si připsal osmdesát čtyři bodů. Tato solidní porce mu stačila k tomu, aby z průběžné šestadvacáté příčky akceleroval na pozice blízko první desítky. Po závodu v Austrálii ale do Evropy zatím odjížděl jako čtrnáctý muž šampionátu. Toni Elías už jako novopečený mistr světa na Phillip Islandu nebojoval o ty nejlepší pozice. Zatím byl jediným závodníkem střední kubatury Moto2, který dokázal bodovat v každém z posledních patnácti závodů, ale to už se brzy mělo změnit. Snad ztráta koncentrace nebo myšlenky na návrat do MotoGP, každopádně v Austrálii projel cílem sedmý, což byl letos poslední bodovaný závod Toniho Elíase. Druhé místo obsadil Scott Redding z belgického týmu Marc VDS Racing. Pro britského závodníka určitě parádní výsledek a příslib do budoucna, protože je to velmi talentovaný mladý muž. Určitě je škoda, že z důvodu naprostého vyčerpání ukončil závod v Malajsii, protože to Brita stálo v celkovém hodnocení letošního šampionátu šesté místo. Třetí místo a další umístění na stupních vítězů slavil Andrea Iannone, ale Julián Simón si Itala hlídal a neumožnil mu výraznější posun v průběžném hodnocení. Oba před závěrečnou dvojicí Velkých cen dělilo jen minimum v podobě dvou bodů.
Pro Karla Abrahama představovala Austrálie přísun šesti bodů do průběžného hodnocení, kde mu před cestou do Evropy patřilo patnácté místo. Závod na Phillip Islandu proběhl na suché dráze a jezdec Cardion AB Motoracing tam bojoval o sedmou pozici. „Byla to tvrdá bitva, ve které jsem se neustále snažil hlídat první nebo druhou pozici a diktovat tempo, abych se nepropadl dozadu.“ řekl Abraham. „Až do posledního kola mi taktika vycházela. Pak se ale rozhodl Debon zaútočit v místě, kde mu to moc nešlo a já ani nepočítal, že to tam zrovna zkusí. Šel jsem pozdě na brzdy a on mi to tam poslal. Vyvezl mě na vnější okraj dráhy a Elías s Corsim měli volnou cestu.“
Velká cena Portugalska – 1. Stefan Bradl, 2. Alex Baldolini, 3. Alex De Angelis … 10. Karel Abraham
Závod šestistovek v Portugalsku byla symfonie pro oko fanouška. To, co v Estorilu jezdci šestistovek předváděli muselo nadchnout každého a znovu to byl Karel Abraham, který bojoval s nejlepšími v první desítce. Turecký závodník série supersportu nastoupil do rozjetého vlaku Moto2 v předposledním podniku sezony, ale rozhodně nehrál druhé housle. Naprosto bravurně své soupeře vyškolil a po startu převzal vedení závodní pole čtyřiceti plně motivovaných vlčáků. Bohužel v nájezdu na startovní rošt havaroval a poškodil si řízení stroje, což mu s poškozenou pneumatikou dělalo problémy takového charakteru, že si vedoucí pozici nedokázal udržet. Závod dokončil pátý, ale zanechal velmi dobrý dojem, což mu v závěru sezony přineslo smlouvu s týmem Moto2 Technomag CIP.
V Estorilu se parádně vyřádilo počasí, zrušili kvalifikace a pozice na startovním roštu jezdci získali na základě výsledků v trénincích. Takový Andrea Iannone pak startoval až z třicátého místa a protože bojoval o titul vicemistra s Juliánem Simónem, byly jeho šance na vyrovnání skóre jen minimální. Ale to by nebyl Iannone, aby celou situaci pořádně nezdramatizoval a po startu začal projíždět závodním polem jako nůž máslem. Dosáhl až na čtvrté místo, Simóna už dávno nechal za sebou a s bodovým ziskem by se posunul na druhé místo. Jenže myslel navíc a to byla chyba. Ve snaze se dostat na stupně vítězů spadl a nezískal jediný bod. Moment, kdy přišel o titul vicemistra. Závod vyhrál poprvé Stefan Bradl, druhé místo si připsal po dlouhé době Alex Baldolini a třetí místo pro Alexe De Angelise.
Karel Abraham dokončil předposlední podnik sezony opět na desátém místě, ale samotnému závodu předcházel pád v tréninku, kde si český jezdec zranil ruku a rameno. Dokonce hrozilo, že do závodu nenastoupí, ale nakonec se s týmem rozhodli na start postavit. V ranním zahřívacím tréninku spadl ještě jednou a bolestivě si zraněnou ruku narazil. Proto jeho závod určitě nebyl procházkou růžovým sadem. „Na jednu stranu jsem rád, že jsem s poraněnou rukou, která v závěru už dost bolela, dojel vůbec do cíle a ještě jako desátý,“ řek k závodu v Estorilu Karel Abraham.
„Přesto si myslím, že jsem měl na lepší výsledek, kdyby mi jen trochu přálo štěstí. Všechno vlastně rozhodlo posledních deset minut pátečního volného tréninku. Na osychající trati mi to v závěru nešlo, jenže právě tento výsledek rozhodl o postavení v závodě. Kvalifikace byla v sobotu odpoledne kvůli špatnému počasí zrušena a platil nejlepší čas z volných tréninků.“
„Takže jsem musel startovat až ze šesté řady, a i když jsem začal dobře, tak jsem v závěru bojoval už jen o první desítku. Na víc mě zbrzdil highsider asi v polovině závodu, který mě stál čtyři místa. A o každou pozici jsem musel bojovat. Dlouho to bylo se Simonem, pak s Debisem a Iannonem, a v samém závěru jsem zůstal jen tři setinky za devátým Aegertrem. Kdybych startoval alespoň ze čtvrté řady, mohl to být dnes výrazně lepší, ale na kdyby se prostě nehraje,“ uvedl Abraham.
Před cestou k poslední Velké ceně roku 2010 byl stav na prvních třech místech – první Toni Elías, již stoprocentně jistý mistr světa, ale stále bylo ve hře celkové druhé místo, o které se ve Valencii měli porvat Španěl Julián Simón s Italem Andrea Iannonem.
Velká cena Valencie – 1. Karel Abraham, 2. Andrea Iannone, 3. Julián Simón
Poslední závod sezony připravil pro české fanoušky parádní představení, kde hrál hlavní roli brněnský jezdec Karel Abraham. S motocyklem FTR v barvách Cardion AB Motoracing totiž sedmnáctou Grand Prix sezony vyhrál po závěrečném souboji, jak vystřiženém ze scénáře Hollywoodu. Dvacetiletý závodník bojoval o poslední místo na stupních vítězů, ale nakonec využil chyby Toniho Elíase, který chtěl doma slavit vítězství. Španěl to v nájezdu do jedné z posledních zatáček pořádně přehnal, ale to určitě nikomu ve středu Evropy ten den nevadilo. Karel Abraham tak s klidným svědomím odchází do královské MotoGP už ne jako jezdec, který nikdy nevyhrál nebo se snad neumístil na stupních vítězů, jak mu to bylo mnohdy vytýkáno. Andrea Iannone se nakonec umístil celkově třetí, Julián Simón premiéru v Moto2 ukončil druhý.
Pro všechny české fanoušky, ale letošní závod ve Valencii zůstane dlouho v paměti. „Jsem obrovsky šťastný, že jsem to dokázal,“ řekl k závodu na okruhu Ricarda Torma Karel Abraham. „Byla to od začátku velká bitva. Neustále jsme se předjížděli. Nakonec se rozhodlo v posledním kole, kdy Elías předjel hodně tvrdě Simona, ale byl pak příliš rychlý a trefil Iannoneho. Skončil mimo trať, ale mně pomohl, protože jsem se za ním vyvezl před Simona a nakonec i před Iannoneho.“
„Dostal jsem se do čela závodu a měl v posledních metrech největší obavy z toho, co udělá hodně ostrý Iannone. Nevěděl jsem, že mám menší náskok, a tak jsem čekal, že každou chvíli přijde útok. K tomu ale nedošlo a já se mohl radovat z prvního vítězství v Grand Prix. Ta radost byla obrovská. K úspěchu samozřejmě přispěl dobrý start, po kterém jsem se už v prvním kole držel ve vedoucí skupině. Závod jsem tedy měl dobře rozjetý a cítil jsem se ve velké pohodě. Cítil jsem šanci na stupně vítězů, a tak jsem bojoval.“
„Elías se sice dostal v závěru přede mne na třetí místo, ale měl jen o chloupek rychlejší motocykl, takže jsem plánoval odvetu a jen čekal na vhodný okamžik, kdy to zkusím dostat se znovu před něho. Nakonec mi to sám usnadnil,“ uvedl závěrem vítěz Velké ceny Valencie Karel Abraham.